You & I

1.

"Ahoj Ell!"přivítal mně brácha.

"Konečně už jsem zase doma."oddychla jsem si.

Z toho pobytu v horách mi bylo divně.S Nathaly jsme si to teda užily,ale mám pocit že budu mít chřipku.

"Ségra,objetí?"

"Jsem nějaká 'hepčí!!' nachcípaná."

"To nevadí." zasmál se brácha a vtáhl mně do jeho 'medvědího objetí'.

"Půjdu si lehnout."sáhla jsem si na čelo.

"Okej já jdu ven,tak čau."

"Čau a brácha a víš co??"pohrozila jsem prstem.

"No jo dam si bacha,čau."

Bouchly vchodové dveře a já vyšla schody do pokoje.Umyla jsem se a vlezla si do postele.Po chvilce přemýšlení jsem usnula.

Vzbudila jsem se a na budíku byly čtyři hodiny.Spala jsem tři hodiny??Ospalá jsem fakt už nebyla,tak jsem se oblékla do tepláků a trička a šla se projít.Potkala jsem spoustu lidí.Nemám ráda jejich pohledy...nemám ráda okolní svět....lidi v něm mě vždycky zradí....

Prošla jsem okolo parku,kde chodili pejskaři,líbali se zamilované páry a skotačily malé děti.Prošla jsem okolo jezera,na kterém nikdy nejsou labutě a vždy je opředená mlhou.Tady jsem se rozhodla zastavit a trochu popřemýšlet.

Někdo tu však už stál.V tuhle chvíli mi to nevadilo.Když se nekoukal,podívala jsem se na něj.Zastavil se mi dech...

Byl vysoký,vyšší než já,vypracované postavy....na hlavě mu trčely do všech stran tak napůl učesané blonďaté vlasy...jeho rty se zdály plné a měl v nich piercing....na sobě měl černobílé tričko s hvězdami a černé kalhoty roztrhané na kolenou....neviděla jsem mu do očí,díval se někam do dálky.....

Sedla jsem si na lavičku a podívala jsem se na hladinu vody...vypadala čistá a teplá jako moře....zato byla špinavá a studená jako svět....všimla jsem se že ten kluk už zmizel....To je dobře,ještě by mohl být nějaký divný a něco mi udělat.Zvedla jsem se z lavičky a mířila si to domů.

"Ellie kde jsi byla?"zeptala se mě ustaraně matka.

"Mami..neboj se..byla jsem se projít."usmála jsem se na ni.

"Je u soudu....chytli ho.."dala si hlavu do dlaní a já slyšela její vzlyky.

"Vážně?A řekne jim pravdu?"

"Ne... budu muset k soudu."

"Ne půjdu tam já"

"Jsi na to moc mladá zlatíčko."

"Nejsem!A pomůžu ti mami! Za to co pro mně děláš...a co on dělal tobě!"

"Ale mlátil i tebe!"

"Nemyslím jen na sebe mami...a vzpomen si jak málem zabil Eddieho!"

"Já vím...dobře tak tam jdi...ale bud opatrná,prosím.." 

"Mami neboj...."usmála jsem se a objala ji.

Další den už jsem musela do školy.No jasně všem je přece jedno že jsme s Millie včera přijely.

"Ahoj,taky jsi tak vybitá?"zasmála se Mil.

"Já už nemám ani baterku"řekla jsem naprosto vážně a vzápětí jsme vybuchly smíchy.

"Pojd nebo Hillová zešílí." 

"A ona ještě nezešílela?Tak proč teda učí tady?"

"To já nevím zeptej se jí při zkoušení."

"Tak to teda ne,myslíš :'Paní učitelko mám otázku.' 'Ano?' 'Nezešílela jste?' 'Ale ano Ellie,proto tu s vámi mluvím!' "

"No tak ona by to teda takhle neřekla."zasmála se Millie.

"Tak pojď!" řekla jsem současně se zvoněním.

Vešly jsme do třídy a přiletěla na nás vlaštovka.

"Vtipný."poznamenala jsem a zaplula do lavice.Hned potom si to sem naštrádovala Hillová.Máme s ní Matiku,tu vážně nesnáším.Já a čísla?S nima vycházím asi jako s cizíma lidma.

"Swanová,já na vás mluvím,mohla byste mně vnímat?!"vyštěkla.Kývla jsem a podívala se na ní.

'I'm sorry bitch!' prolétlo mi hlavou,naštěstí ne rty.

Pak mě vytáhla a vyzkoušela.Prošla jsem na tři.

Zbylý hodiny se táhly jak tejden do výplaty.

"Tak pá!"

"Ahoj!On je pátek,že?"

"Jop,tak ahoj Ellie!Jedu k babičce!"

"Ok !Ahoj!"

Rozloučila jsem se s Millie a šla se po škole malinko projít.Vždy si tak čistím hlavu.

Pořád si připadám sama....ona je chyba ve mně...nepřijímám lidi....to znamená že nikdy nebudu mít pravého kluka...jo měla jsem už dva kluky....ale to bylo dřív ,než se stal ten incident s otcem....

Sedla jsem si na lavičku a přitáhla si kolena k bradě.

Asi jsem špatná....asi bych měla začít trochu věřit lidem....vytáhla jsem z tašky 'Malou lahvičku' vodky a upila.Zastavila jsem se jako když pauznete film.....ten kluk tu stál.....zase....

Šel směrem ke mně?!Začínala jsem mít strach.Nemohla jsem se stále pohnout,jednak mi byla zima a jednak jsem se bála.

"Ehm...ahoj...můžu si sednout?"mile se na mně usmál.

"Ahoj....j-jo sedni...."odsedla jsem si kousek a začala hledat v tašce mikinu.Ta tam však nebyla a tak jsem věřila mé tělesné teplotě,která byla nízká.

"Že otravuju....ale není ti zima?"

"N-ne.."zadrkotala jsem zuby.

Nic neříkal a já byla ráda.Bojím se ho.....bojím se všech lidí,asi jsem nemocná....

Pokud se líbilo budu ráda za vote :3 :)