You & I

4.

Sklopila jsem hlavu a prošla.Na rohu jsem uviděla Nathaly.

"Ahoj,mám spoustu novinek!"

"Super ,já už se těším až si dám do těla."pozvedla jsem pěsti.

"Celá ty." zasmála se Nath.

Cestou do fitnessu jsme probíraly školu a hlavně matiku a matikářku.

"Tak jsme tu."tleskla jsem si.Podali jsme permanentky a šly jsme cvičit.Mířila jsem si to k běžícím pásům.

"Co kluci?Nějakej objev?"napadlo mně.

"Ne..ani nějak po klucích netoužim.Ty?"

"Modrookej blonďák."

"Víc mi říkat nemusíš.Páni."

"Ale asi bude zadanej ."

"Áha..."

Nathaly pak musela jet domů.Vydala jsem se ještě k jezeru....Luke tam byl.Ale nebyl tam sám.Seděli na lavičce a tak jsem šla pryč.Cestou jsem přemýšlela nad mýma citama...je jich moc,za chvíli přetečou..

Z tašky se mi vykutálela lahev na silnici.Rychle jsem se pro ni rozběhla.....

Luke

"Acco?"

"Ano?"řekla nadějeplně.

"J-já...jen jsem ti chtěl něco říct..."

"Co?"zazářia.

"Já už tě nemiluju tak jako dřív."sklopil jsem hlavu.

"Cože?"podívala se mi do očí,ale já uhnul pohledem.

"Promiň."

"T-ty jsi takovej bezcita!!"zařvala.

"Já to vím.."zašeptal jsem si mezi rty,zatímco ona odcházela.

Pak jsem nasedl do auta.Na hlavní třídě byla dlouhá kolona.Pustil jsem si rádio.

"Na hlavní třídě Bekkova ,srazilo osobní auto mladou dívku.Dávejte pozor na případné kolony."

Uviděl jsem tam tu dívku ležet....měla hnědé vlasy a její líce byly....jako Elliiny!!!ELLIE!! Oči se mi zaplnily slzami.Rychle jsem je setřel.Zaparkoval jsem někde po boku a přiběhl jsem tam.

"Co tu chcete??"obořil se na mě jeden lékař.

"N-nic já jen...co je to za dívku?"zeptal jsem se,i když jsem to věděl.

"Co já vím?"řekl a dál jí stlačoval hruď.Smutně jsem se na ni podíval...Anděl spadlý z nebe...ale co když umře??Nebudu brečet....Setřel jsem si slzy.

"St.Nallova."mrkla na mě jedna lékařka.

"Díky..."řekl jsem a pohlédl jsem na Elliino bezvládné tělo.Následně jsem se odebral do auta....Položil jsem si hlavu na palubku a slzy jsem nechal volně stékat po tváři.

*Zvedla jsem lahev ze země a přemýšlela o Lukovi....nevím,kam tím moje city směřujou,že na něj musím myslet....vtom se přiřítil osobák....zakřičela jsem....*

Jel jsem domů.Oči jsem měl plné slz a hlavu plnou myšlenek na ní...mám strach,že to nepřežije....vůbec nevím,co s ní je a určitě mě k ní nepustí....rozhodl jsem se ale,že tam zítra zajedu...Auto jsem zaparkoval do garáže a šel jsem domů.Bydlím sám od té doby....od té strašné doby.....

Další den jsem jel do nemocnice.

"Dobrý den,leží tu někde Ellie Swan?"

"Ano.Ale leží na Áru...nemůžu vás za ní pustit...."

"Prosím vás...potřebuju jí vidět!"

"No dobře...ale je ve vážném stavu."

To snad ne....ta paní mi řekla patro a já tam výtahem zajel.Zaklepal jsem na dveře předkabinky.

"Prosím?"přišla sem sestřička zavalitější postavy.

"Jdu za Ellie Swan."

"Ale my vás sem nemůžeme pustit."

"Proč ne?"

"Cizí lidi sem nepouštíme.Nebo snad nejste cizí?"

"Ne,nejsem cizí,dobře ji znám."

"Dobře.Pojďte."otevřela ty dveře.Oblékl jsem si zelený plášť a zelené návleky na boty a vešel dovnitř.Byla to jedna velká prostorná chodba,která se dělila na menší chodbičky s pokoji.Prošli jsme to jako labyrint až k Elliinýmu pokoji.Otevřel jsem dveře a vstoupil.Ta sestra tam zůstala stát.

Ležela tam Ellie napojená na přístrojích na kyslík,z jednoho jí odkapávala krev.Ležela na polštáři a vlasy měla svázané do uzlu.Sundal jsem jí gumičku a rozpustil jí ty krásné vlasy.Otřel jsem si oči ,ze kterých mi začaly téct slzy.Prstem jsem jí přejel po líci.Je tak krásná....Ale vím,že kdyby byla v normálním stavu ,nenechala by mně na ni sahat.Lehce jsem ji objal.Musí přežít!!!

*Další den.*

V nemocnici jsem nechal nějaký kontakty na sebe,slíbili ,že mi zavolají ,pokaždé,když se bude něco dít.Zrovna mi začal zvonit mobil.

"Prosím?"

"Tady nemocnice...."

"C-co..."

"Přijeďte...stav slečny Swan se zhoršuje...."

"Hned jsem tam!!"

Položil jsem to a běžel jsem se obléknout.Natáhl jsem na sebe Skinny a oblékl si nějaké tričko ,co jsem našel na posteli.Vyjel jsem k nemocnici.Je odsud kousek.

Proběhl jsem dveřmi a zaklepal.

"Dobrý den,pojďte."

"Co se s ní děje??"

"Probudila se ,ale má strašné bolesti a nemůže dýchat."

"Kde je??"

"Na sále.Za hodinu přijede."

"Počkám tu."

Je sice jedenáct večer,ale já tu na ni prostě počkám...Klížily se mi oči a nakonec jsem usnul.

»"Luku!!Luku!!Luku?"zasmála se na mně dokonale Ellie.

"Promiň nevnímám lásko."objal,jsem si jí co nejpevněji.

"To je v pořádku...usmála se.Chci ti jen říct,něco...."sklopila hlavu.

"A co?"zvedl jsem její hlavu a pohlédl jí do očí.

"Víš já....."«

"Hemmings??"

"Ano?"prudce jsem se vytrhl ze sladkého snu.

"Slečna Swan..."

"Co???"

"Před chvílí podstoupila vážnou operaci.....rozpárané břicho a pár kostí zlomených jsme sešívali..."

"Žije?"zeptal jsem třesoucím hlasem se špetkou naděje.

Podíval jsem se na sestřičku na doktora a pak znovu na své ruce.

"Pojďte s námi...."