Completely strange

Milý Deníčku.

Když jsem vyběhla schody nahoru, na pravo od schodů jsem otevřela dveře do mého krásného pokoje. Můj pokoj má levandulovou barvu s dvěma okny na kterých visí závěs a na něm jsou fialové kytky. Sáhla jsem pod postel a tam si vzala můj deník..
Když jsem dopsala zápisek z dnešního rána, šla jsem se obléct. Byla sobota, a jako každý den o víkendu, jsme s maminkou šli na ranní procházku na kterou jsem se vždy těšila. Chodili jsme krmit divoké zvěře, a někdy jsme přišli na návštěvu za maminčinou kamarádkou pohladit poníky krávy a ostatní zvířátka.

Seběhla jsem zase schody do přízemí ale maminka nebyla oblečená, ani nijak nachystaná.

,,Maminko, zvířátka mají hlad!"

,,Ale prosímtě, dej pokoj se zvířaty."

Řekla maminka rázně, a s udivenou reakcí jsem se svlékla, a povesila bundu na věšák.

,,Copak se děje?"

Všimla jsem si tří pohledů v její ruce.

,,Ale nic, zlatíčko, budu muset na půdu něco najít, počkala bys tady a dala pozor na polévku?"

Maminka odešla, ale mě to nedalo a jakmile maminka zmizela za dveřmi na schodiště na půdu, vyrazila jsem přímo za ní.
Sledovala jsem ji.. Chvíli stala uprostřed půdy a rozhlížel se okolo, ale za pár vteřin se rozešla k červenému kufříku. Otevřela ho, vytáhla z něj malého medvídka dala tam pohledy a plyšového medvídka dala zpět.
Jen obrátila oči v sloup, zavřela kufřík   a stoupla si.
Nestačilo dlouho a poznala jsem, že se chystá odejít.
Rychle jsem se otočila a zmizela z dohledu.
Rychle jsem zkontrolovala polévku, a odešla do svého pokoje.

Co jen tak může být v tom kufru, neustále jsem si opakovala.
Chtěla bych toho medvěda. A přečíst všechny pohledy.
Byla jsem čím dál, tím víc nervózní.
Třeba je to dárek na vánoce, ale ty jsou za dlouho.

,,Áďoo!"

Maminka volala.
Poté, co se ujistila mou odpovědi spustila.
,,Jdu do města nakoupit, je něco, co by sis dala na večeři?"

,, Ne maminko!"
A odjela.

Červený kufřík, moje velké tajemství řekla jsem si.
Tak moc bych tam chtěla, ale co tatínek.
Tatínkovi to také nemůžu říct. Na půdu mne nikdy nechtěli pustit.. Hlavně táta. Vůbec by nesouhlasil, a já byla zoufalá. Nemám klíč od dveří na půdu, ale hrozně bych to chtěla vidět.
Tatínek byl po noční, a říkala jsem si, že určitě spí..
Šla jsem se ujistit zda opravdu spí, a namířila jsem si to rovnou k věšáku na klíče.
,, Modrý klíč.., fialový klíč..,Zelen..A mám tě!" Řekla jsem si, vzala zelený klíč a odešla ke schodům na půdu.
Odemkla jsem potichu dveře a šla nahoru..
Když jsem vylezla schody na půdu, jako první mi do očí skočil červený kufřík.
Tady jsi..!
Otevřela jsem kufřík a..