-Rosie-[DOKONČENO]

1.

"Už tě nikdy nechci ani vidět ty zatracená děvko!" Vystrčil mě prudce ze dveří a s prásknutím je zavřel. "Justine!" Křikla jsem po něm. Z bytu se ozývalo už jen padání věcí a tříštění skla. Slyšela jsem dopad snad každého střípku a každé křupnutí. Utřela jsem si tekoucí slzu a odhrnula si pramínek zlatavých vlasů za ucho. Otočila jsem se a nasměrovala si to ven z bytovky. Po otevření posledních dveří mě do očí zasáhlo ostré světlo a suchý prudký vítr. V tom mrazu se mi při výdechu tvořil bělavý oblak vydechnutého vzduchu. Jemně jsem pootevřela rty a vydala se pryč. Kromě telefonu jsem se sebou neměla vůbec nic. A víte co? Stejně mi je k ničemu. Nandala jsem si na hlavu kapuci tmavě-hnědého kabátu a ruce dala do hebkých kapes. Na to že byla zima a všude byl sníh, záře od slunce byla jako v létě. Jen teplo tomu chybělo. 

Ušla jsem už docela kousek. Potulovala jsem se všude a hledala bar ,ve kterém opět strávím nějakou tu noc. Není to totiž poprvé ,co jsem se s Justinem takhle pohádala. A pokaždé to dopadlo stejně. Prostě mě našel v nějakém baru a vzal mě zpátky domů. Zalezla jsem do jednoho baru a sedla si přímo k pultu. Shodila jsem z hlavy kapuci a koukala po barmanovi. Ten se vynořil odněkud zezadu a hned přiběhl. "Dobrý večer slečno, co si dáte?" Upřela jsem na něj pohled svýma azurově modrýma očima. "Dejte mi co vás zrovna napadne." Barman tedy přikývl a otočil se. První mu přišla do rukou lahev Tequily, takže mi ji nalil do skleničky a podal. "Děkuju." Usmála jsem se na něj a hned se napila. Trochu jsem se zatřepala. Musela jsem působit spíš unaveně ,než znuděně a nabručeně. 

Podívala jsem se na mobil. Už jsem měla trochu v sobě, takže sem  se přiopile usmívala a povídala si s barmanem. "A jak často chodíte do barů?" Opile jsem se zasmála. "Pokaždé ,když mě přítel vykopne z bytu." Znovu jsem se zasmála. Barman se nevěřícně podíval zatímco leštil skleničku. "Tak to ten váš přítel asi za moc nestojí ,co?" Kopla jsem do sebe panáka a zavrtěla jsem hlavou. "Je to kretén. Ale už jsem si zvykla." Podívala jsem se na displej telefonu. Vybíjí se baterie. Jen jsem zapla úsporu a koketovala dál. To si k nám přisedl ještě jeden týpek. Vysoký, namakaný, černé vlasy a zelenomodré oči. Mrkl na barmana a nechal si přinést skleničku bůh ví čeho. " Koukám, že se dobře bavíte.. Můžu se přidat?" Optal se a vzal skleničku do ruky. Otočila jsem se na něj. "Jasně že jo!" Podala jsem mu ruku. "Já jsem Rosie." Stiskl mi ji. "Já jsem Till, těší mě Rosie." Usmál se. Ještě vůbec nebyl opilej.  Možná snad teď přišel, a nebo prostě nepije. Mezi tím co jsme si velmi živě povídali, mi začal vyzvánět telefon. Zasmála jsem se. "To je Justin, pssst..!" Nahlas jsem se zasmála a zvedla to. 

J:Kde jsi Rosie? 

R:Však ty víš.
J:Fajn, tak já si tě najdu..!

R:Jasně

Položila jsem to a uchechtla se. Till se na mě jen upřeně koukal. "Kdo je ten Justin?" Dopila jsem skleničku. "Ale...Můj přítel...debil..." Nejspíš na mně začala jít únava, protože jsem potichu zívla. "Jsi unavená?" Opřela jsem se o pult. "Jen trochu." Usmála jsem se na něj. Natáhl ke mně ruku a odhrnul mi vlasy za ucho. "Chceš si lehnout? Nejsem odsud daleko." Potichu jsem se zasmála. "To je dobrý, já to zvládnu." Měla jsem z opilosti úsměv od ucha k uchu. Pozorovala jsem jeho obličej, mezitím co jsem upadala do spánku. Viděla jsem jak platí všechno ,co jsme vypili a zvedl se ze židle. "Pojď." Vzal mně za ruku a druhou rukou okolo ramen. Vedl mně pryč z baru do jeho auta. "Ale pro mě přijede Justin.." Zívla jsem. Trochu mě zmáčkl, abych nespadla. "Já myslím, že toho už nepotřebuješ." Na odpověď jsem se jen usmívala ospale a opile zároveň. Posadil mě na sedačku spolujezdce a přehodil přes mě malou deku. Posadil se za volant a nastartoval. Zapl vyhřívání sedaček. "To si nemusel, ale děkuju." Koutek se mu pomalu vyzdvihl do úsměvu. "Nemusíš děkovat...Rosie." Dívala jsem se z okna na svítící lampy a pár ponocujících lidí na ulici. Displej telefonu se rozsvítil. SMS od Justina.

J:Kde sakra si?!!!!

Otočila jsem ho a zprávu nevnímala.  Auto zaparkoval před pěkným větším domkem a vystoupil. Obešel auto ,aby mi mohl pomoct ven. Jen mě z něj za ruku vytáhl, zamkl ho a vzal mě do náruče. "Co to děláš, Polož mě, já to dojdu." Nevnímal žádné moje odporování. Na zem mě položil až za dveřmi, kde ze mě sundal kabát a sundal mi boty. Trochu jsem se motala. Zase mně vzal a odnesl nejspíš do jeho ložnice, uložil mně do postele a přikryl. "Prospi se. Dobrou Rosie." Zhasl a odešel. "Dobrou."



No, tak tady je první kapitola :D Snad se vám to bude líbit :D 

Budu ráda za každé vote i koment :)