-Rosie-[DOKONČENO]

5.

Když jsem se ráno probudila, zjistila jsem že jsem vlastně úplně nahá, protože i ručník jsem shodila z postele. Rozespale jsem ho pozorovala a začala ho šimrat ve vlasech. Snažila jsem si vzpomenout co se včera stalo, ale nějak to nešlo. Když se jeho oči otevřely, zarazila jsem se a rukou si přitáhla deku blíž k sobě. V jeho očích se odráželo světlo z okna naproti, a lehce se usmál. Jeho horké ruce se vloudily pod deku a opřel se o postel za mými zády, mezitím co se nade mě vyhoupl. Neskutečně jsem se lekla a kulila na něj oči. "Dobré ráno princezno." Zabručel a políbil mě. Jen sem na něj nechápavě zamrkala a vzpamatovala se. Rychle jsem překřížila nohy , rukama si zakryla prsa a úplně zrudla. Zasmál se mi. "Teď už se přede mnou schovávat nemusíš, včera jsem viděl všechno. Nepamatuješ si?" Prudce jsem zavrtěla hlavou. "No tak to bych ti měl přiznat že jsem si i šáhl." Řekl úplně s klidem a skoro i vtipem, zatímco já jsem se rychle vyhrabala z postele a běžela do koupelny,  kde jsem si sedla za dveře a držela je. Zem byla neskutečně studená, ale musela jsem to vydržet. Co se proboha včera dělo?! To tím jako chtěl říct že už nejsem..panna?! To že jsem měla přítele neznamená, že jsme spolu spali! Panebože, to snad ne, jak to mám zjistit? Srdce mi zběsile bušilo a skoro jsem ani nevnímala bouchání na dveře. Byla jsem v takovém vypětí, že když jsem se zvedla, tak jsem hned omdlela. Till se hned dostal dovnitř a vrhl se ke mě. Už byl oblečený. Skoro jsem nevnímala, jen jsem slyšela co dělá. "Rosie? Rosie!" Snažil se mě probudit. Pak už jsem jen slyšela jak volá sanitku, zděluje jim adresu a říká že jsem omdlela a teče mi krev z nosu. Zabaloval mě do ručníku a říkal  mi, že tu za chvíli někdo bude. A taky jo. Přijela sanitka a vyskočili z ní tři lidi. Jen jeden z nich byl doktor. Pořád jsem byla v koupelně jen zabalená v ručníku. "Haló, slečno, slyšíte mě?" Pořád říkal něco takového. Jen na malou škvírku jsem pootevřela oči. Nemohla jsem odpovědět, vůbec nic. 

Jízda sanitkou byla rychlá, stále na mě někdo mluvil, pořád to houpalo, a taky tu byl strašní rámus od houkaček. Za chvíli jsem byla v nemocnici. Nějací doktoři se ke mě seběhli a něco řešili. Já jsem upadla do spánku. Probudila jsem se až odpoledne. Přišla ke mě sestřička s košilkou a vzala mě na nějaká vyšetření. Nejdřív mě zavedla do kanceláře. "Posaďte se." Pronesl. Sedla jsem si na lůžko a poslouchala. "Jak se cítíte?" "Celkem dobře." Hned si to zapsal. Ptal se ještě na několik otázek. "Fajn, tak teď půjdete na rentgen hlavy a potom na gynekologii." Vykulila jsem oči. Proč proboha tam? "Uhm...dobře.." Stoupla jsem si a vyšla zase ven. Tam už na mě čekala ona sestřička a vedla mě na první vyšetření. Proběhlo celkem fajn. A pak mě vedla na to druhé. Nervózně jsem těkala očima po dveřích a připadala jsem si divně jen s tou košilkou. Pak zaklepala na dveře. Vylezla z nich jiná sestřička a hned mě vzala dovnitř, šťouchla mě hned do dalších dveří a zavřela za sebou. "Dobrý den." Ozval se gynekolog. Co? Prosím pěkně, to je chlap? To si dělaj srandu ne? "D-dobrý den.." Trochu jsem se zakoktala. "Pojďte....sedněte si tam." Ukázal na křeslo. Odmítavě jsem se na to koukala a přišla k tomu. Znechuceně jsem si na to sedla a čekala. Během vteřinky se naklusal a řekl ať si dám nohy nahoru. Celá nervní jsem to udělala a pokaždé když se mě kdekoli dotkl jsem ho chtěla praštit. Když už jsem mohla odejít, tak jsem vysvištěla jak rychle to jen šlo. Odvedla mě zpátky na pokoj kde jsem se zabalila do deky a nikoho k sobě nepustila. Nikoho. Zase jsem usnula a zvbudila se až po páté. Přišla ke mě sestřička s taškou mého oblečení a lékařskou správou.Rychle jsem se oblékla a vyšla. "Přítel na vás čeká dole. Naschledanou." Ani jsem mu neodpověděla a prostě jsem vyběhla ven jak nejrychleji to šlo. papír jsem pečlivě složila a zastrčila si ho do zadní kapsy kalhot. "Tak pojď. Ozvalse z auta. Otevřel mi dveře abych si mohla hned sednout a pak se rozjel. "Tak jak ti je?" Koukla jsem na něj a dala si vlasy z obličeje nastranu. "Dobře." Přeřadil na vyšší rychlost. "Máš nějakej papír od doktora?" Podívala jsem se z okna. "Ne." Zalhala jsem mu. "Hmm... dobře. Nějaký plán, co by si chtěla dělat." Mrkl na mě a jinak se soustředil na cestu. "Nevím." Přemýšlí co můžu, ale nic mě kvůli té správě nenapadá. Prostě si ji chci sama nutně přečíst. 

Ješťe dneska vyjde další část, protože už vím co bude dál, ale nechtěla jsem tohle dělat tak dlouhý xd