dont stop|l.p.

part ten..

Další <3 nevim co k tomu napsat tak jen rychle ... moje jednodílovka :) #sadstory http://www.wattpad.com/67588930-forever-young?d=ud budu ráda když si přečtete a napíšete mi názor :')) Love U ! <3

Zabouchla jsem za sebou dveře mého pokoje a svalila se na postel. Co se to se mnou děje? Jako by ze mě spadla jaká si úleva, ale můj mozek odmítal přestat brečet.

Utřela jsem si oči a nohy si přitáhla k tělu. Ozvalo se tiché zaklepání na dveře.

„Chci bejt sama!“ vykřikla jsem, ale i přesto se dveře otevřely. Otřela jsem si slzy, abych alespoň trochu dokázala rozeznat postavu která ke mně přicházela.

„Jsi v pořádku?“ ozval se chraplavý hlas který nemohl patřit nikomu jinému než kudrnáčovy.

„Vypadám tak snad?“ vyjela jsem na něj hrubějším tónem než jsem původně měla v úmyslu.

„Promiň“ dodala jsem a opět sklopila pohled.

Harryho paže si mě přitáhly blíž k jeho tělu.

Nic neříkal, ale to bylo nejspíš úplně nejlepší.

Nasála jsem jeho dokonalou vůni a konečně se trochu uklidnila. Hřbetem ruky jsem si z tváří otřela poslední slzy.

„Děkuju Harry“ usmála jsem se a zadívala se kudrnáčovi do očí.

Jeho obličej se pomalu začal přibližovat k tomu mému. Nebránila jsem se. Zavřela jsem oči a užívala si ten pocit když se jeho rty otřely o ty moje.

Z mích úst se vydral tichý stén. Cítila jsem že se Harry do polibku usmál.

Jemně jsem ho kousla do rtu a on mi to opětoval. Jeho ruka začala bloudit po mém boku níž...

„Harry ne“ řekla jsem a odtáhla se. Jeho smaragdové oči se upřeli do těch mích.

„Promiň“ sklopil pohled.

„Mám tě ráda“ řekla jsem a vtiskla se mu do objetí.

Jeho paže mě objali a věnoval mi pár polibků do vlasů.

Musela jsem usnout protože si dál nic nepamatuju.

Když jsem se ráno probudila ležela jsem v posteli přikrytá.

Vylezla jsem z postele a začala hledat mobil. Nakonec jsem ho našla v koupelně nevím co tam dělal, ale ani mě to moc nezajímalo.

O dost víc mě zajímal čas který mobil ukazoval.

Pět třináct. Takhle brzo jsem se probudila jen párkrát. Taky jsem šla spát brzo… můj proud myšlenek přetrhl šramot na chodbě.

Rychle jsem vyběhla z koupelny hodila mobil na postel a vyběhla na chodbu.

Nikde nikdo nebyl. Rozhodla jsem se jít nasnídat. Sešla jsem schody a potichu se dostala do kuchyně kde jsem narazila na Zayna.

„Ouu dobré ráno“ usmál se na mě na můj vkus až moc svěže.

„To takhle vstáváš normálně?“ přimhouřila jsem oči. Ostré sluneční paprsky, které procházeli škvírkami zatažených žaluzií, dopadali na můj obličej. Popošla jsem o pár kroků do strany abych se jim vyhnula.

„Ne“ zasmál se Zayn.

„Včera jsem šel spát brzo a mám určitou spánkovou kapacitu.“ Pokrčil nevině rameny a dál něco hledal v polici.

Podle jeho výrazu ve tváři se zdálo že to konečně našel.

„Dáš si kafe?“ rozzářil svůj obličej jako když malé dítě najde máminu skrýš na sladkosti.

„Jaká to je?“ promnula si oči a vlasy spadající na můj obličej odstčila někam dozadu.

„Ta nejlepší! Louisova. Miluje kafe“ usmál se Zayn a položil nádobu na polici.

„Aha no“ nadzvedla jsem obočí, ale přikývla.

Postavil na polici dva hrníčky.

Nemotorně jsem se vyhrabala na barovou židličku. Při mé výšce a výšce barových židliček to bylo doopravdy složité.

Zayn mě pobaveně pozoroval. No nekoukej a radši už dej ohřát kafe.

Zayn položil konvici s vodou zpátky na podstavec. Podepřela jsem si hlavu rukou a tím si mírně deformovala obličej (:‘DDWTF?).

Zayn mě napodobil. Narovnala jsem se v zádech a poslala mu vražedný obličej.

„Včera s Niallem jste se prý trochu nepohodly.“ Zayn se taky narovnal a sledoval každou moji reakci.

„Louis drbal?“ koukla jsem na něj s nadzvednutým obočím.

„Takže je to pravda.“ Chtěla jsem něco říct, ale pak jsem si to rozmyslela a jen sklopila pohled.

„Já nic moc o vás dvou nevím, ale tenkrát když jsme se s Niallem, když se nás pět poznalo víc a řešili jsme úplně všechno, věděl jsem že ty a Niall musíte být spolu že není možný, že by jste si nebyli souzení a když jsi se sem teď přistěhovala myslel jsem si to snad ještě víc, ty vaše pohledy. To všechno. A i po tom co mi Louis vyprávěl o té hádce, pořád si to myslím i když ty teď nejspíš chodíš s Harrym.“ Zayn dokončil svůj monolog a oči sklopil k zemi. Od doby co začal jsem nezměnila polohu zírám do země a přemýšlím.

Možná má pravdu možná ne. Už ani pořádně nevím co cítím. Z mích očí se hrnuly milióny slz a s každou kapkou se jsem cítila uvolnění jako bych ze sebe všechno dostávala, ale žádný výsledek furt to všechno tak bolelo.

Zatřásla jsem se pod náporem slz.

Zayn obešel barový pultík a objal mě.

„Promiň“ omluvil se.

Z konvice ,která se vypnula už před delší chvilkou, se přestávala vznášet pára.

Zayn povolil sevření a obešel pultík zase zpět, aby zalil kafe.

Dal mi tam cukr a mlíko. Vzhledem k tomu že jsem se ještě trochu třásla odnesl svoje i moje kafe na terasu.

Když jsem si sedla podal mi ještě deku.

Konec léta je jak v Irsku tak v Anglii dost studený.

Vděčně jsem se na něj usmála a zabalila do deky a napila se kafe bylo mi už dost teplo.

Vnímala jsem jak mě teplý nápoj zevnitř pomalu zahřívá. Protože to byla jediná myšlenka která mě momentálně nebolela.

„No a jak se těšíš do školy?“ Změnil Zayn úplně téma a já sebou trochu polekaně škubla. Tak to byla věc na kterou jsem teď už dost dlouho nemyslela.

„Snad to zvládnu“ pousmála jsem se a koukala před sebe na orosenou trávu.

„Kolikátého vůbec je?“ koukla jsem se vyplašeně na Zayna.

„dvacet osm“ kouknul na mě jako že je to samozřejmost.

„A sakra“ vypustila jsem z úst.

„Uplně jsem si zapomněla hlídat kdy do tý školy vlastně jdu“ zasmála jsem se.

„Nemám koupený sešity“ vydechla jsem a moje ruka vyletěla k puse.

Už zase! Tahle doba je dost těžká na zbavování zlozvyků.

„Jestli s tebou nepojede Harry tak tě klidně do centra hodím“ usmál se Zayn a čekal na odpověď.

„Jo jasně jestli si řekne Harry tak má smůlu.“ Zasměju se.

„Waaw strávím den s naší dancing queen“ vyjekne Zayn a zatváří se jako nějaké jejich „šílené“ fanynky.

Jeho grimasa my způsobí nekontrolovatelný záchvat smíchu.