BIZZLEღ

He shot him

*z pohledu Kessie*

"Chyť mě! Chyť mě, jestli to dokážeš!" křikla jsem na Alexe a utíkala kam mě nohy táhly "už utíkám, ale pokud tě nechytím nebudu ti schopen dát tvůj narozeninovej dárek" usmál se, věděl, že to je přesně to, co mě zastaví "dobře" řekla jsem, zastavila se a otočila.

Vzal mě do náruče "Takže broučku, už je ti 12, rosteš mi tak strašně rychle" podíval se mi do očí. Miluju ho, můj velkej brácha, trávím s ním víc času než s rodičema, věnuje se mi mnohem víc, říká mi všechno, vím o jeho práci, na rozdíl od rodičů, je zvláštní, že mi věří, ale díky němu s ecítím dospělejší a to upevňuje náš vztah "Takže tohle je můj dárek pro tebe, doufám, že se ti bude líbit, je to medailonek a vevnitř je naše fotka, chci, abys to nosila, moc pro mě znamenáš, a kdyby se cokoliv se mnou stalo, všechno bude tvoje, když říkám všechno, myslím všechno, víš co tím myslím že?" přikývla jsem, bylo mi divný, že mi to takhle říká, ale neřešila jsem to.

Obejmula jsem ho a držela. On mě taky.

Stekla mi slza po tváři, při vzpomínce, když jsem stiskla medailonek na krku. Věděl to. Věděl, že ho zabijí. Tohle bylo asi týden před tím než ho zabili.Damn it. Chtěla jsem, aby byl první, kdo bude vědět všechno o mým prvním klukovy, aby byl ten, kdo mi vynadá, až se někde poprvé pořádně zliskám, no spíš on by možná byl ten, kdo by mi ktomu pomohl. On měl být ten, kdo na mě spokojeně kývne, až mě uvidí jak jdu k oltáři.

a on mi udělá tohle?

Zahnala jsem tu myšlenku, a šla jsem se převlíct. Dneska je pro Justina den D. Možná spíš pro nás oba. Doufám, že to neposere. Dala jsem si černý legíny, tílko a šedou mikinu. Udělala jsem si culík.

"Už budeš?" křikla jsem, abych se ujistila, že mě slyší "Ještě vlasy, počkej" to je kretén, on místo, aby byl nervozní a já nevím co, si tady upravuje vlasy "Jdeme se kněkomu vloupat, nejdeme na modní přehlídku ty idiote" řekla jsem a přešla jsem k němu do pokoje "to neznamená, že nemůžu dobře vypadat ne?" podíval se na mě, jakoby to byla ta nejjasnější věc, jenom jsem nad tím pokroutila hlavou a šla se napít.

Nalívala jsem si do sklinky vodu, když mě kdo jiný než Bieber liskl přes prdel "Debile" otočila jsem se a reflexně jsem mu taky jednu natáhla. Plesklo to, hodně. Otočil se a odešel, bez jakýhokoliv slova.

Šla jsem do garáže a nasedla do auta, na sedadlo řidiče samozřejmě, zachvíli už vedle mě seděl i Justin, bylo vidět, že je pořád naštvaný, no já se tomu chtěla smát.

"Proč vždycky řídíš ty?" zeptal se potichu a  ani se na mě nepodíval "Můžeš hádat, máš jeden pokus" řekla jsem sarkasticky a nastartovala, nic neřekl "zase tolik se nestalo" řekla jsem po několika minutách ticha "ale jo, nechápu za co si mi tolik liskla" přecedil přes zuby "ehm proč si mi liskl ty? já zase nechápu proč bys na mě byl tak nasraný a nebavil se semnou, jeslti ti to tak vadí tak se teda omlouvám" řekla jsem a postupně ve mě začala dřímat naštvanost "prostě to bylo už moc, beru si to osobně" pořád s ena mě ani nepodíval "Hmm máme spolu pracovní vztah ne osobní" řekla jsem jen tak.

"Vážně Kessie?" nevím, jeslti to mělo vyznít jako oznamovací věta nebo otázka "Prostě se teď soustřeď na to, že jdeš poprvé do akce dobře?" pořád se na mě nepodíval "Jo a rozmyslela jsem si to, půjdeme tam, hledat to tam by bylo jako hledat jehlu v kupce sena, takže na něj počkáme, vezmeme to a asi ho zabiješ" konečně mi věnoval pohled, a pak promluvil "a co kdyby jsme počkali tady, až příjde, a pak až šli dovnitř?" díval se na mě a čekal na odpověď

"a jakej to bude mít smysl?" zeptala jsem se newchápavě "a jakej bude mít smysl jít tam vloupat se tam a čekat?ještě bude chtít zaplatit novej zámek" zase začínal být votečenej "fajn dáme na tebe, ale neřekla bych, že ty bys řešil zámek" nic neodpověděl.