Dračí krev= díl první

Začátek konce

Jmenuji se Izabella Northwing, ale rodina a někteří lidé mi říkají pouze Izzy. Je mi 121 let, ale vypadám trošku mladší, typujte na 12. Před 120 lety jsem přistála na planetě Zemi. Na výchovu si mne vzala chudá rodina na pokraji Francie v době převratu a popravování lidí s nadpřirozenými schopnosti. Já jsem z rodiny jediná, která má taky takové schopnosti, ale udržuju je se v tajnosti dokud to jen jde. Můj adoptivní táta je mrtev, zemřel v rukou kruté vlády, byl popraven za to, že obhajoval křesťanství. Od té doby jsem slíbila, že zabiju všechny Temné do posledního.

Příběh...

Sedím doma a poslouchám mamku jak se hádá s mým strýcem o tom kdo si mně přebere do výchovy. Můj strýc bydlí nedaleko Francie, přesněji bydlí v Itálii, kde budu podle něj v bezpečí. Strýc mně moc nemá rád, a poté co zjistil že mám schopnosti, po mně toužil. Já jsem ho popravdě taky neměla ráda. Po chvilce mně to jejich plácání jedno přes druhé přestalo bavit. Vstanu a nadechnu se. ,,Můžete toho nechat prosím!" Zařvu tak, že se okenní skla otřesou a strýc s mamkou zůstali na místě jako zmražení. Teď mi došlo, že jsem zařvala zbytečně, protože v hádce pokračovali. Kousnu se do rtu a oběhnu do pokoje, kde si vlezu na vnější parapet. Zachvilku se vedle mně objeví Drápek. To je kocour, o kterého se starám. Našla jsem ho asi před 6 lety vedle našeho domu, tak jsem si ho vzala a potajnu ho chovala a učila věcem, který by měl jako správný kocour umět. Hrábnu do kapsy a vytáhnu kousek masa, které mi od oběda zbylo a podám mu ho. On se přiblížil, očuchal a spokojeně se do toho zakousl. Já se usmála a podívala na nebe. Bylo čistě modré, bez mráčků. Přemýšlím o tom jakou schopnost mám, že po mně strýc tolik touží. Chtěla bych ovládat zvuk, dokázala bych ho ztlumit nebo zvýšit a ještě bych chtěla umět pomocí očního kontaktu přivést člověka do bezvědomí. Bylo by to super to ovládat, ale já jsem si jistá že to brzy zjístím.

Uslyším křik z obyvacího pokoje. Vyběhnu dolů a vidím mou mamku a strýce nabodnuté na oštěpech a vedle nich dva chlápky v bílo-červeném plášti. To jsou určitě vojáci Temných. Chtěla jsem se rozběhnout, když v tom mně jeden z nich chytl za rukáv a vlekl mně do klece za ostatníma. Hodil mně tam a nasedl na místo jezdce a zapřáhl koně a dali jsme se do pohybu....

Ahoj tak tady je další kniha, teda moje první kniha. Takže doufám že se vám bude líbit.