S. M. R. T. 🖤 🖤 🖤[DOKONČENO]

4🖤

Amy si toho však nevšimla a dál si užívala tu krásnou chvilku, kterou zatím zažila jen s Ryanem. Mezitím byl už Jeff schovaný na záchodcích a brečel. Kluci šli hned za ním a snažili se ho uklidnit. Moc to nepomáhalo, ale Jeff musel. Za chvíli totiž měla začínat hodina. 

Když Jeff přišel zpět do třídy, Ryan už tam naštěstí nebyl, ale obrovská kytice stále ano. Jeff se zastavil mezi dveřmi a zahleděl se na ni. V tu chvíli se mu zase začali do očí hnát slzy. Rychle se proto posadil na místo a schoval obličej do očí. Amy si však všimla jeho skleněných, uslzených a nádherně hnědých a upřímných očí. ,,Proč Jeff brečel??'' Celou hodinu jí to vrtalo v hlavě a nakonec se rozhodla, že za ním zajde a pokusí se mu pomoc. Tara o všem věděla, ale Ryanovi to raději neřekla.

Byl čas oběda, takže nebylo těžké Jeffovu partu najít. 

Parta seděla u stolu, jedli oběd a smáli se na celou jídelnu, až na Jeffa. Ten se jen šťoural v jídle a občas odpověděl na nějakou otázku. Amy vstoupila do jídelny a Jeff jako by dostal zásah elektrikou. Okamžitě ji zpozoroval. Amy si jich taky všimla a vydala se k nim. Pro Jeffa jako by vše kolem ztichlo. Viděl a vnímal jen Amy. Vnímal každý její pohyb. Kluci do něj šťouchali, mluvili na něj, ale on je nevnímal. Vnímal jen jedinou, svůj smysl života, svého anděla. Myslel si, že projde kolem, jako už tolikrát, ale ona šla přímo k nim, přímo k němu. ,,Ahoj, hele můžu s tebou potom mluvit??'' Jeff si neuvědomoval, že mluví na něj a Amy si začala připadat trapně. Naštěstí se Jeff vzpamatoval a s úsměvem přikývl. ,,Tak až se najíš tak před školou jo??'' Jeff tomu nemohl uvěřit. ,,S radostí.'' Amy se jen zeširoka usmála a stejným úsměvem odešla. Jeff začal pomalu rudnout. Smál se jako měsíček na hnoji a již úplně rudý obličej si schoval do dlaní. Kluci se mu jen smáli a hrdě ho plácali po zádech. Jeff rychle do sebe něco naházel a šel tác s obědem odnést. Sprintem běžel do šatny, až dostal vynadáno od učitele. To moc neřešil a rychle se oblékl a pospíchal ven. Amy na dnes na oběd nešla, a tak už venku čekala, až Jeffa uvidí.Ten ze školy vyletěl a hned se rozhlížel, kde uvidí Amy. Najednou do něho někdo lehce vrazil. Ano byla to Amy a právě dostala obrovský záchvat smíchu, protože bylo vidět, že se Jeff lekl, a to hodně. Jeffa hřál u srdce Amyin smích a proto se začal smát taky. Když se oba konečně přestali smát, nabídla Amy, jestli se nepůjdou projít. Jeff neměl námitky, a tak šli. Amy plán vycházel úplně dokonale. Počkala až poodejdou a hned se zeptala. ,,Proč jsi včera brečel??'' Jeff zapíral, ale bylo to vidět. ,,Notak, nechci to z tebe páčit, chci ti pomoc, když budu moct. Nikde to neroznesu, nechám si to pro sebe, maximálně to řeknu Taře, ale té musim.'' Jeff se na ní podíval a viděl v jejích dokonalých pomněnkově modrých očích čistou upřímnost. ,,Líbí se mi jedna holka. Už nějakou tu dobu, ale nemám odvahu ji to říct.'' Amy se na něj podívala s radostí v očích a udělala to, o čem si Jeff nechával pouze zdát. Amy ho obejmula.