S. M. R. T. 🖤 🖤 🖤[DOKONČENO]

15🖤

Amy si potichu sedla na židli a zadívala se do blba. Najednou jí mobil lehce zavybroval v kapse. Opatrně ho vytáhla rozsvítila obrazovku. Přišla ji zpráva od Jeffa.

Já: už stojím přede dveřmi

A:dobře jdu ti otevřít

Amy položila mobil na stůl a vydala se ke dveřím. Potichoučku je otevřela a Jeffa vpustila dovnitř. Ten se ani nezul a jen čekal až se Amy oblékne. Ta si ještě rychle skočila pro mobil, ale pak ji došlo, že ho vlastně nebude potřebovat. Stejně si ho radši zastrčila do kapsy. Oblékla si svoji nejoblíbenější bundu a nazula krásné černé boty. Jeff z ní celou dobu nespustil oči. ,,Co je?"zeptala se Amy šeptem, když si ho konečně všimla. ,,Nic....jen ti to moc sluší."odpověděl Jeff. Amy se na tváři objevil široký úsměv a vrhla se mu kolem krku. ,,Miluju tě."zašeptala Jeffovi do ucha. ,,Miluju tě."zašeptal ji  zpět. Amy se znovu usmála a od Jeffa se odtáhla. ,,Můžeme?"zeptala se Amy. Jeff jen přikývla a chytil ji za ruku. Společně vyšli před dům, který Amy následně zamkla. Její nic netušící sestra v klidu spala ve svém pokoji a po Amy už ji zbyl jen pokoj a vzpomínky.

Amy s Jeffem se ruku v ruce vydali k nádraží. Šli pomalu, jelikož první vlak jel až v 5:05 a teď bylo kolem půl páté. Měli dost času, a proto se procházeli temnými ulicemi. Pomalu se začínalo rozednívání, a proto Amy přidala do kroku.

Byly 4:55 a společně už stáli u kolejí. Byly pokryté rosou a ve vycházejícím slunci se leskly. Nebyla žádná zima. Amy se sice trochu klepala, ale to bylo nedostatkem spánku. Pevně se drželi za ruce. ,,Jsi si jistá, že to chceš udělat? Ještě to nemusíme udělat."řekl Jeff s trochou naděje v hlase, že by si to Amy mohla rozmyslet. Ta jen zakroutila hlavou na náznak nesouhlasu. ,,Musíme to udělat, alespoň já."dodala a tím Jeffa úplně dodělala. ,,Třeba se to zlepší?"řekl Jeff a doufal, že se mu povede Amy přemluvit. Ta se na něj však podívala pohledem utrápeného štěněte. ,,Ne Jeffe, nezlepší se to. Na to to trvá až moc dlouho. Spíš by zašel ještě dál a já si nenechám ubližovat. Byla bych schopná se řezat, ale když už si mám ublížit tak jednou a pořádně.'' Amy téměř křičela a po tvářích se jí skutálelo několik slz. Jeff na ní celou dobu zděšeně koukal. Nevěděl, co na to má říct. Proto si ji jen vtáhl do objetí. Když se Amy uklidnila, odtáhla se.  Bylo přesně 5, a tak se oba přesunuli na koleje. Tam si stoupli přesně doprostřed a čekali na vlak. Konečně bylo z dálky slyšet řinčení vlaku. Stáli za zatáčkou, takže byla téměř nulová šance na to, že by strojvedoucí stihl zastavit. Ještě se naposledy políbil. V tu chvíli se ze zátočiny vyřítil vlak a......

Když přišla paní Wyattová domu uviděla Clary jak sedí v kuchyni a brečí. ,, Clary? Co že nejsi ve škole?'' zeptala se jí. Nepoznala, že brečí. Clary se na svojí mamku otočila. Když paní Wyattová uviděla uplakané oči svojí dcery, okamžitě k ní přiběhla. ,,Clary co se děje.'' zeptala se zděšeně její mamka. Clary jen ukázala na fotku a znovu se rozbečela. Paní Wyattová přesunula pohled na roztrženou fotografii. Musela si zakrýt otevřenou pusu rukou. Začali se jí lesknout oči a roztřesenou rukou se natáhla pro ten kus papíru. Opatrně ho vzala a pořádně se na něj podívala. Zepředu byla adresa a telefonní číslo. Paní Wyattová poznala adresu. Byla Jeffova domu. Pak fotku otočila. To však neměla dělat. Zezadu byl poslední dopis od Amy. Jen si přečetla první řádek a z očí už jí tekly slzy proudem. 

Jeffova mamka už taky dorazila domu. ,,Jsem doma.''zakřičela na celý dům, ale nedostalo se jí žádné odpovědi. Jen pokrčila rameny a vydala se do kuchyně. Tam na lince ležela Jeffova část fotky. Paní Duffová kolem ní nejdříve jen prošla, ale pak ji začala věnovat pozornost. Myslela si, že to bude jen vzkaz od Jeffa. Vzala fotku do ruky a podívala se na adresu a telefonní číslo. Nevěděla, čí to je adresa. Pak fotku otočila a začala si číst Jeffovo dopis na rozloučenou. Pusu si zakryla volnou rukou a po tvářích ji začali téct slzy. 

,,Ta adresa a číslo je na mamku Amy Wyattové, dívky kterou z celého srdce miluju a vždy milovat budu.    Jsi ta nejlepší máma na světě.......tvůj Jeff🖤🖤🖤🖤'' U poslední věty už to paní Duffová nevydržela a fotku odhodila. Z očí už ji tekl proud slz. 

Rozhodla se, že zavolá paní Wyattové. Rychle popadla telefon a vytočila číslo napsané na fotce. Telefon chvíli zvonil a pak se z druhé strany ozvalo: ,,Prosim?'' Bylo poznat, že dáma na druhém konci též plakala. ,,Dobrý den . Paní Wyattová?'' zeptala se Jeffova mamka. ,,Ano. Kdo volá?'' ,,Ještě jednou dobrý den, já jsem maminka Jeffa. Pravděpodobně chodil s vaší dcerou. '' řekla paní Duffová pokud možno co nejvíce v klidu. ,,Ano chodil. Prosim vás nebylo by lepší se vidět?''zeptala se pro změnu Amyina mamka. ,, No to asi ano. Tak já k vám přijedu. Jeff mi nechal vaší adresu.'' ,,Dobře.'' odpověděla paní Wyattová a položila hovor. 

Když paní Duffová přijela před Amyin dům, přede dveřmi už stáli Amyina mamka. Pozdravili se a podali si ruce. Pani Wyattová pozvala Jeffovo mamku dovnitř. Usadili se v kuchyni. ,,Také jste dostala fotku?'' prolomila ticho Jeffova mamka. Paní Wyattová jen přikývla a z kapsy vytáhla onu část fotky, která jí zbyla po její milované dceři. I paní Duffová si svou část fotky vzala. Obě části do sebe krásně zapadali. Tak vznikla jedna jediná fotka. Byly na ní jejich milované děti. Byly spolu a hlavně byly šťastné......

Tak a to je konec mé knížky🖤🖤🖤ano vím je smutná a depresivní, ale já potřebovala vypsat své pocity🖤🖤🖤🖤knížku jsem začala psát v době, kdy jsem nebyla úplně v pohodě, a proto měla hned od začátku depresivní nádech🖤🖤🖤🖤🖤děkuju moc všem, co mou knížku četli, jste ti nejlepší čtenáři, když čtete i něco takového🖤🖤🖤🖤jste prostě nejlepší🖤🖤🖤hlavně chci poděkovat _Teryishappy_ a Lokin8 ,že mě podrželi🖤🖤🖤🖤samozřejmě děkuji všem a doufám, že i nadále budete číst mou tvorbu

Vaše Minnie🖤🖤🖤