,,Louisi! Jsem tak neskutečně ráda, že jsi v pořádku!" vykřikne a na svých vysokých podpatcích se rozeběhne obejmout mě. Že jsem v pořádku bych zrovna neřekl, ale to je vedlejší. Hlavní je, že rodiče si pamatuju! Pamatuju si všechno spojené s nimi. To jak jsem se musel už od mala postarat sám o sebe, protože byli celé dny pryč. To jak jsme si nikdy nevybudovali takový ten vztah mezi rodičem a dítětem. Prostě vše.
,,C-co tady děláte?" zeptám se překvapeně, když se ode mně mamka konečně odtáhne.
,,Co tím jako myslíš? Jsme tví rodiče, tak je přece samozřejmost, že jsme tady" ozve se jak jinak než nepříjemně taťka. S mamkou byly občas chvíle, kdy jsme si i normálně popovídali a bylo to i fajn, s taťkou se tohle bohužel nikdy nestalo. Nikdy jsem si s ním normálně nepopovídal a nemám s ním žádný zážitek.
Hold ne každý má s rodiči vztah jako ze škatulky...
Nobody's view:
Vztekv Harrym přímo vřel. V hlavě mu nepříjemně hučelo a jediné na co dokázal myslet byl Louis. Louis a to, jak moc mu ublížil. Může on ale za to, že se u něj modroočko objeví vždy v tu nejméně vhodnou chvíli? Samozřejmě že nemůže, za co ale může jsou poté následky.
Harry je neskutečně komplikovaný člověk, a i když se na první pohled může zdát, že nemá žádné city, tak opak je pravdou. Samozřejmě, že Harry city má, jen je nedává moc často najevo. A když už je najevo dá, tak poněkud jiným způsobem než by člověk očekával. V životě už ho zradilo tolik lidí, že k ostatním prostě nemá až takovou důvěru. Navíc, jeho momentální životní situace tomu taky moc napomáhá. Spíše naopak, je důvodem toho všeho. K tomu ale až později.
,,Kurva!" vykřikne už po několikáte za sebou a naštvaně strhne přikrývku z postele, házejíc ji na zem. Kolem sebe už totiž nemá moc věcí, které by mohl zničit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Netrvalo dlouho a nutkání Harryho ho donutilo k činu. K činu jít navštívit Louise do nemocnice. Moc dobře ví, že by se mu měl jít omluvit a čím dřív to udělá, tím líp. Samozřejmě moc dobře ví, že pouhá omluva něco takového nespráví, za zkoušku ale nic nedá.
Cestou do nemocnice ještě koupil nějaké ovoce, aby se neřeklo a šouravými kroky se vydal do té budovy utrpení. U mladé sestřičky, která s chlapcem dost viditelně flirtovala si zjistila číslo Louisova pokoje a nyní konečně stojí před ním. Nádech, výdech a následně zaklepe na dveře.
,,Dále" ozve se za dveřmi Louisův zvonivý hlas.
,,Ahoj Lou" vejde dovnitř opatrně Harry. Pohled mu ihned padne modroočka ležícího v bílých nemocničních peřínách. Na jeho tělě se vyjímalo několik modřin a odřenin, díky kterých se v Harrym objevil pocit viny. Tedy ještě větší než doposud.
,,Uhm, ahoj?" odpoví váhavě mladší z chlapců.
,,Jak se ti daří?" položí jednoduchou avšak v jejich situaci nevhodnou otázku Harry.
,,N-no asi dobře" odpoví Loui. ,,M-můžu se zeptat kdo jsi?" dodá poté a Harry díky této otázce překvapeně a hlavně zmateně vykulí oči.
,,Ty si mě nepamatuješ?" zeptá se snad ještě víc zmateně. Celá tato situace se až neuvěřitelně podobala té včerejší s Ashtonem.
,,N-no ne, já mám tak trošku menší amnézii a moc věcí si nepamatuju" odpoví tiše Louis.
,,No to jsem přece já Harry. T-vůj kamarád" vysloví snad tu největší lež v životě Harry. Přesně tohle se Harrymu hodilo. Aby Louis na všechno zapomněl a mohli začít odznova. Co když se Louisovi paměť ale brzy vrátí?
Harry poté zůstal u Louise až do konce návštěvních hodin. Celou dobu mu vyprávěl jejich společné zážitky a příběhy z jejich kamarádství. Všechno to byly samozřejmě lži, o tom Louis neměl ale ani ponětí. . . . Názor na dnešní večerní část? 🥰
Jak myslíte, že to všechno dopadne?
Aghh, zítra už zase pondělí. Je tady někdo kdo se taky tak moc netěší a je ještě pořád vyčerpaný z minulého týdne? Prosím ať nejsem sama 🙄😅
