,,J-já- to jsem opravdu netušil Harry" vydechnu překvapeně, když Harry dokončí svůj dlouhý monolog.
,,Vím, že to ani zdaleka neomlouvá mé chování. Jsem prostě hajzl, ale byl jsem tak vychovaný. Naučil jsem se nedávat najevo své city a dařilo se mi to. Teda alespoň do doby, než jsem potkal tebe a prostě..." v očích se mu zalesknou slzy a on ihned sklopí hlavu. Všechen vztek a naštvanost z mého těla jako v mžiku vyprchal a já udělal něco, na co bych ještě před chvíli ani nepomyslel. Na lavičce jsem se posunul blíž k němu a váhavě ho obejmul. Pocítil jsem, jak se Harry pod mým dotykem celý napjal, poté se ale uvolnil.
Nemůžu uvěřit co mi to Harry právě řekl. To že Harryho otec fyzicky i psychicky týral Harryho a jeho mamku. Došlo to až k tomu, že Harryho mamka spáchala sebevraždu a Harryho otec mu to teď dává za vinu. Všechnu tu bolest jak fyzickou tak psychicku zaměřil na Harryho a on tak má doma čiré peklo. Nikdo mu nikdy nepomohl, nikdo se ho nezastal... Dokonce i nějakou dobu docházel k psychologovi, než mu to otec zatrhl.
Už tak nějak chápu jeho chování, ale ani to ho v žádném případě neomlouvá.
,,Moc mě to všechno mrzí Lou" zašeptal plačtivě a následně se na mě podíval. Z jeho pohledu jsem ihned usoudil, že ho to opravdu moc mrzí.
,,Já vím Hazz" řekl jsem a on se nad jeho přezdívku i přes slzy lehce pousmál. ,,J-já odpustit ti asi nedokážu, můžeme ale začít od začátku. Myslím tím, že na všechno zapomeneme a můžeme být přátele?" poslední slovo jsem řekl spíš jako otázku, jelikož jsem si vlastně ani nebyl jistý co jsme. Přátele bude asi ale nejvhodnější slovo.
,,Děkuju" pousmál se a hřbetem ruky si setřel slzy z tváře.
Zadíval jsem se mu hluboko do jeho skleněných očí a měl na mysli jednu věc. To jak jsou krásné. Tak zelené jako čerstvě posekaná tráva a krásné jako smaragd. Můj pohled aniž bych nad tím přemýšlel sjel na jeho růže rty a mé myšlenky z jeho očí se změnily na jeho rty. On očima stejně jako já sjel na mé rty a šlo vidět, že se přemáhá. Moc dobře ví, jak moc mi ublížil, a tak neví jestli si to může dovolit.
,,Polib mě... prosím" vydechnu bez přemýšlení a stejně jako jeho tím sebe překvapím. Že by na mě ještě působil ten alkohol?
Nakonec se Harry lehce pousmál a přitiskl své rty na ty mé. Líbal mě, jako kdyby mu šlo o život. Tak zoufale. Jeho rty byly slané po slzách, to mi ale ani v nejmenším nevadilo. Užíval jsem si jeho polibek plnými doušky. Zaplétal svůj jazyk do toho mého a občas mi svými rty skousl spodní ret a zatahal za něj. Prsty jsem měl zapletené v jeho kudrlinách, zatímco on mě svými držel za boky. Bylo to prostě dokonalé...
Tak moc jsem si přál, aby tahle chvíle nikdy neskončila. Všechno krásné ale jednou skončí. Se zatajeným dechem jsme se od sebe s úsměvem odtáhli.
Harry's view:
Jsem tak neskutečně moc rád, že je to mezi mnou a Louisem zase v pořádku. Tak neskutečně moc se nesnáším za to, co jsem mu udělal. V té nemocnici, neměl jsem mu lhát. Jak mu ale mohl říct pravdu? Nenáviděl by mě a už nikdy by se mnou nepromluvil. To nych nezvládl. Nezvládl bych být bez něj. Opravdu mě v ten moment nenapadlo nic lepšího než mu lhát. Byl jsem zaskočený tím, že ztratil paměť.
Když se mu paměť vrátila a všechno mu došlo, tak mi bylo na umření. Už když tenkrát vyběhl z té cukrárny, tak jsem věděl, že je zle.
Snažil jsem se potom od něj držet dál, fakt že jo. Copak se ale můžete držet dál od někoho, koho milujete? Samozřejmě že ne. Je to téměř nemožné.
Nikdy bych taky nevěřil, že bych někomu řekl o mé minulosti a vlastně i přítomnosti. O problémech v mé rodině...
Možná jsem blázen, ale do něj...
. . . Pomalu ale jistě se blížíme ke konci příběhu. Je mi líto ho už ukončovat, ale myslím si, že je načase.
Děkuju moc za podporu❤️🌹
Btw. začala jsem psát nový příběh, není to sice Larry, ale je s Harrym🖤
Je sice trošku úchylný a spíš pro 15+, ale snad nevadí❤️
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
