-Victoria-
'Nedovolím aby mě porazila rakovina,budu bojovat.'Tohle jsem si říkala,než jsem uviděla všechny léky.Popis terapie,která stejně nezabrala.Chemoterapie,po které jsem byla bílá jako stěna,můj žaludek nepříjemně vrčel a moje hlava nesmírně bolela.Trpěla jsem odebírání krve,infuze a trapné řeči doktorů o tom,že to nemám vzdávát,říkali mi že jsem bojovník,že mám šanci se uzdravit potom když jsem zkusila druhou možnost terapie mi nedávali takovou šanci ale proč?Protože jsem jedna z dalších,která umře na rakovinu o kterou jsem nikoho nežádala?Proč bych měla právě já umřít?Protože jsem jedna z těch,kteří nejsou schopní dál bojovat?Proč bych měla všechno vzdávat?Protože mám rakovinu?Rakovinu,při které je bolest třikrát větší než obvykle?Rakovinu,která nutí mé záda pulzovat bolestí i několik hodin?Protože jsem člověk,který má rakovinu a nemá žádnou šanci?I přes všechny jejich rady,jsem pokračovala máma s tátou mi zaplatili jednu z nejdrazších terapii proti rakovině.Čekali jsme čtrnáct dní,než nám řeknou výsledky.Zatracených čtrnách dní jsem promarnila svůj život,přemýšlením o tom co budu dělat dál když zistí že byla terapie úspěšná.Zavolal doktor a všechna náděj na zdravý život,zmizela.Někteří Lidé,kteří mají rakovinu se neléčí protože jsou smíření se smrtí a zázračným způsobem rakovina zmizne.Tak proč,když jsem bojovala já nic nevyšlo?Proč?Celý můj život je jen o rakovině.Celý můj pohádkový život,rázem zmizel.Nikdy jsem neměla kluka,nikdy mi nikdo neřekl že mě miluje,nikdy jsem neměla svůj první polibek a ani sex.Všechno,co chci je jen být zdravá.Chci si najít přátelé se kterými budu chodit na nákupy a smát se snimi.Chci svůj život zpět..chci vrátit čas a možná víc bojovat.Možná,že kdybych chodila s každou nemocí doktorovi zistil by mi rakovinu a já bych se dala léčit dřív.Možná bych byla zdravá.Každý den vstávám s pocitem,že se blíží můj konec.Mám na dva měsíce.Vždy jsem chtěla vidět,moře a sledovat západ slunce či pozorovaz hvězdy na nebi a učit se jejich jména.Můj život je něco,co nikdo nepochopí.
Chci zapomenout na rakovinu.Chci zapomenout na všechnu lítost od mé rodiny.Chci zapomenout na všechny terapie,ozařování a chemotarapie.Chci jen znovu dýchat a smát se svým nejlepším a jediným kamarádem Nickem.On je jeden z lidí,kteří mi denně nepřipomínají že mám rakovinu.On jde se mnou dál a nezastavuje se na zbytečných věcech,ukazuje mi jak si mám užívat život i přesto že umírám.Nedává najevo žádnou lítost,je tu pro mě bez ohledu na to že by mohl být venku s jinými kamarády on tráví čas se mnou a snaží se abych nemyslela na všechno zlé co se kolem mě děje.
Možná,že mi rakovina zničila mé plány do budoucna ale nezničí mi poslední dva měsíce.Nezničí mi můj sen se jít podívat do Kanady.Nezničí mi můj poslední čas,který mi zbývá.Budu se dívat na západ slunce,budu počítát hvězdy,budu flirtovat s neznámými lidmi,budu se kamarádi s lidmi,kteří neví o mé rakovině.Budu dívka,kterou jsem vždy chtěla být.
Uteču,z tohohle domova.Domova,ve kterém mě všichni připomínájí že mám rakovinu a musím být opatrná.Domova,který se nedá nazývat domovem protože nerespektují mé přání.
'Victoria!Je večeře.'Proč mě vždycky máma vyrušuje u přemýšlení?Povzdychla jsem si,upravila jsem si vlasy a pomalým krokem sešla dolů do kuchyně.Sedla jsem si za stůl posílajíc úsměv mému tátovi.Máma mi podala talíř se salátem,jsem snad králík?Nechtěla jsem jí urazit či jí nějak ublížit a proto jsem ho snědla.Jedli jsme v tichosti,což byl nezvyk.Máma se vždy ptala na to,jak se cítím.
'Vzala sis své léky?'Všechny své slova,beru zpět.
'Ano mami.Nedělej si starost.'Pousmála jsem se na ní.
'Grace,je už velká holka.'Vděčně jsem se na tátu usmála,-on mě chápal.
'Já vím ale když pomyslím na to,že..'Ani to nedořekla,protože začala brečet.Bolel mě pohled na to,co jí způsobuju.Jsem jejich jediná dcera,jejich jediná princezna kterou můžou rozmazlovat a milovat jí.
'Nestojím ti za tvé slzy,mami.'Zašeptala jsem a zašla do svého pokoje.Zamkla jsem své dveře,když jsem uviděla Nicka sedět na mé posteli.Jsme sousedi.
'Objednal jsem letenky.'Radostně se na mě usmál.Ano,utíkáme spolu,-nenazývejte nás bláznami protože mi jsme jen mírně šílení.Můj úsměv na tváři se rozšířil a já málem od štěstí zakřičela.
'O můj bože!My uvidíme Kanadu!'Nick horlivě přikyvoval.
'Jsi úžasný.'Vydechla jsem a lehla si na postel,udělal to samé.
'Tak,kam se půjdeme podívat?'
'Ikdyž nemám v lásce Justina Biebera,chci jít před to divadlo.'Usmála jsem se.
'Dobře a dál?'
'Rozhodně musíme jít na jeden z tých Kanadských večírků.'
'To je všechno?'
'Samozřejmě,že ne.Půjdeme nakupovat,půjdeme se podívat na moře..'Spokojeně jsem se usmívala.Všechno se zdálo příliš hezké na to aby to bylo reálné ale ono se to děje..
'Typická ženská.'Protočil očima.
'Chlap promluvil.'Vyplázla jsem na něj jazyk.
'Už jsem ti říkal,že mám o jeden chlup na hrudi víc?'Začala jsem se smát.
Jeden z důvodů,proč je můj nejlepší kamarád..
..vždy mě rozesměje nehledíc na situaci.
-Justin-
Dozpíval jsem poslední písničky v zašel do své šatny.Tohle byl poslední koncert před dvouměsíční přestávkou.
Konečně zpátky domů.
