Žákyni se nechtělo sedět ani s jedním, ale kdyby si měla vybrat, radši by si sedla vedle.. vy vlastně ještě nevíte, jak se jmenuje.. Teddy. Teddy Okotsu.. takže vedle našeho Teddyho.
Přišla teda k jeho lavici. On se na ni podíval pohledem co ode mě jako chceš.
"Uhm.. já.. mohla bych si sednout?"
"Jistě že ne, vidíš snad, že by tu bylo místo ?!" odbyl ji Teddy.
"No.. kdybych dala pryč ten batoh.. tak.. možná.."
"Ne! Můj batoh zůstane tam, kde je"
"Prosím.. já bych si jinak neměla kam sednout" dívčina žádost Teddyho vůbec nezajímala..
"Haha, hezkej pokus" zasmál se ironicky. "Já nejsem slepej, a jestli ty taky ne, tak vidíš, že tam ještě jedno místo je" ukázal na druhou stranu třídy, směrem k tlustému tučňákovi.
"Takže mě laskavě přestaň otravovat, a sedni si tam"
Dívka se podívala směrem, kterým Teddy ukazoval. Znechucený pohled přesunula na neodbytného kluka, který už si zdaleka nevšímal jí, ale letících ptáčků za oknem.
ČTEŠ
Beze slov [DOKONČENO]
FantasyProč mi všichni říkají mlč, když, chci promluvit ? Proč mi všichni říkají nebreč, když se mi chce plakat ? Proč mi všichni říkají miluj, když není nikdo, kdo by mě měl rád ? Budou taky všichni říkat dýchej, když budu umírat ? Pokračování: Bez Tebe