Ztraceni v kostkách / Minecraft FF

Kapitola 13: Hranatá Turistika

Pomalu vcházíme i s loučí do jeskyně, kde už na nás čeká očividně dost zmrzlí Honza.

,,Tak kde se zdržujete? Já tady mrznu," řekne naoko rozčíleně Honza a podívá se na hořící louč, ,,tak super, oheň máme. Hele nevím jak vy, ale já začínám mít hlad. A docela žízeň," řekne Honza, a jako na zavolanou mu zakručí v břiše.

,,To bych vyřešil zítra. Noc přežijeme, přece jen je to na pár minut, když všichni usneme najednou, " odvětím a zapálím pochodní roští a klacky před námi.

Kelo jen přikývne a lehne si kousek od ohně. Položím se kousek od něj a zavřu oči. Chvíli trvá než usneme, ale nakonec se nám to všem povede poměrně rychle. Dokonce nad má očekávání.

___

A je tu další den. Další den v tomto hranatém blázinci. To radši do Bohnic, než přežívat tady.

Hned po tom, co otevřu očka vidím Honzu, jak se dívá upřeně do dohořívajícího ohně a očividně usilovně nad něčím přemýšlí.

,,Dobré ráno, Šípková Růženko," odvrátí pohled od doutnajícího dřeva a podívá se přímo na mě.

,,Jak dlouho jsi vzhůru?" zeptám se ho a opatrně si promnu oči. Snažím se, abych si nevypíchnul oči. Těma hranatýma rukama to ale není nic jednoduchého.

,,Ehm. Asi... Deset minut?" Honza podá řečnickou otázku a pokrčí rameny. Probudil se docela brzo oproti mě. Ani jsem nevěděl, že se v tomhle světě dá probudit dříve než ostatní hráči.

,,A Kelouš je kdepak?" rozhlédnu se po zbytku jeskyně. Kela ale nikde nevidím.

,,Joo, ten šel zkusit sehnat něco k jídlu ať nezdechneme hlady," uchechtl se Honza. Potichu se zasměju s Honzou a pořádně se protáhnu.

,,Jasný... Tak doufám, že něco sežene, umírám hlady,"

Samozřejmě ne doslova. Ale i tak bych byl rád kdyby nám Kelo donesl něco k zakousnutí. Jinak každou chvíli budeme k zakousnutí my. Něčemu z venku. Ať už je to obrovský vlk nebo zombík s pár hlavami navíc.

___

Po nějakých pár desítkách minut se Kelo dostavil na naší základnu s jablíčky a očividně uloveným králíkem.

,,Proč mám teď přímo před očima představu toho, jak Kelo běhá po lese za králíkem, pak na něj skočí a v zubech nám ho nese pod nos?" zasměju se a zamyslím se nad svou morbidní myslí.

,,Též ti prajem pekné ráno," usměje se Kelo ironicky a králíka mi hodí až skoro do klína.

,,Jak říkám, skoro pod nos! Nechceš si ho dát ještě do těch zoubků?" zasměju se tomu, co Kelo udělal a králíka dám dál od sebe.

Kelo se jen uraženě podívá a posadí se k ohni kousek od Honzy, který se vzápětí zvedne.

,,Takže..." začne Honza, ,,co chcete dělat? Chcete mít základnu tady nebo jít hledat jinam a mezitím, co je den například lovit?" zakončí větu otázkou a očekává naši reakci.

,,Nevím, jak vy, ale já bych šel za dne pořádně prozkoumat svět ať se zorientujeme a pořádně rozkoukáme," sdělím ostatním svůj názor a podívám se na Honzu a Kelouše.

,,Súhlasím s Gejmrom," odvětí stále trochu uraženě a králíka si hodí přes záda.

,,Nechceš to dát do inventáře?" zeptám se ho potichu a dívám se na jeho nechápavý pohled, ,,zmáčkni si to tlačítko, co máš zezadu na krku a dej toho králíka tam," dodám a pomalu se zvednu na nohy.

,, No ty kokos," vydechne úžasem a s otevřenou pusou se dívá před sebe. Přesně tak, jak se díval Honza. Upřímně, je to vážně vtipný pohled. Až tak, že jsem se musel tiše uchechtnout, ale toho si stále trochu naštvaný Kelo nevšimnul. Byl až příliš zaujatý do toho, co vidí přímo před sebou. Pár vteřin nato mu králík zmizel z ramena a on se vrátil do reality.

,,Hustý, co?" mrknu na něj a pomalu vyjdu z jeskyně.

,,Jako sviňa," odvětí stále s trochou úžasu v očích a společně s námi vyjde z jeskyně.

Domluvili jsme se, že vyjdeme na nějaký kopec a rozhlédneme se, na delší cestě budeme pokračovat další den až budeme vědět přibližný cíl výpravy.



Už nějakou tu chvíli jdeme dá se říct po hřebenu hory a stoupáme výš a výš. Už nějaký ten výhled máme, ale chceme vystoupat až na vrchol a tam se na noc usídlit a pokusit se znovu rozdělat oheň. I když upřímně netuším jak, jelikož láva nahoře dle mého nebude. Budeme to muset jednoduše vymyslet.

Z ničeho nič prolomím to hluboké ticho. Zrovna ve chvíli, co procházíme místem, kde jde už poměrně dobře vidět nějaký ten pěkný hranatý výhled.

,,Moment, musíme se zastavit. Turistická vyhlídka," kulišácky se uchechtnu a dívám se na Honzův a Kelův nechápavý pohled plný otázek, který se vzápětí změní na usměvavý a vysmátý výraz.

Po odmlčení, z důvodu smíchu, pokračuji dál.
,,Vyskytuje se nám pohled na nádherně hranatý svět," ukážu přímo před sebe a dál pokračuji v ukázce té nádherné turistické vyhlídky.
,,Vpravo můžete vidět.. kostky," rukou před sebou ukážu doprava.
,,Přímo před vámi v dáli.. bloky," ukážu znovu před sebe na ten úchvatný výhled a dám znamení na to, aby zpozornili.
,,Ale pozor na levo můžete vidět...Hranatého Kela!" ukážu vedle sebe doleva na Kela, kterého chytne už úplný záchvat smíchu. Honza na tom není o moc lépe. Všichni propukneme v smích, že se sotva držíme na nohou a divím se, že se neválíme ve sněhu pod sebou.


Po nějaké té chvilce se vzpamatujeme a pokračujeme v cestě na vrchol tohoto hranatého světa. Pokračujeme až na vrchol, kde chceme znovu přespat.

Abych řekl pravdu, ani by mi nevadilo, kdyby nás něco přes noc sežralo. Tohle šílenství už chci mít za sebou.


Poznámka autora: Všechny zdravím! Doufám, že tady jsou nějací ti věrní fanoušci a vydrželi až dodnes. Ano, vím... slibovala jsem slibovala a nic nebylo. Ale to bychom mohli přeskočit. Kapitola tu je? Je. :D Ovečka se vrací! Mám vás ráda. Těšte se, mohla bych psát častěji... Přeji hezký zbytek dne/večera <3