FUCK school 2 ~ Larry ✓

4.

Vypadal jako dítě o Vánocích, musel jsem se na něm jemně smát, ikdyž mi to celkem lichotilo, protože byl rád z toho, že budeme spolu.
"Ale musíš být hodný, jinak tě vykopnu a seberu někoho jiného, jasný prcku?" vysvětlil jsem mu a jemně foukl do malého pramínku, který mu sklouzl na čelo.
"Jinak, láskou, nějak jsem se doslechl, že škola má problém s elektřinou a tak mě napadlo, že když vám příští pondělí dají volno mohli by jsme někam jet, co ty na to? Prodloužený víkend nezní zle."

"Ano, pane profesore Stylesi," zavtipkoval jsem a s širokým úsměvem přikývl. Bude to skvělé, už sa na práce těším.
"Odkud to víš? To ještě ani my nevíme," zasmál jsem se.
"Ale rád někam půjdu. Kam bys chtěl jít?"

"Tak víš, pořád tam mám konexe. Takže to vím a taky chci, aby si vybral ty a my si mohli něco připíchnout na stěnu," zasmál jsem se a pohledem šibl na stěnu, kde jsme měli velikou stírací mapu světa a kolem ní fotky z každé cesty, co jsme spolu stihli podniknout. Nebylo toho zatím moc, ale to se zvládne.
"Kamkoli by chtěl můj žáček jít."

Tak dlouho mi tak neřekl. A ani já ho dlouho neoslovil profeser. Bylo to miloučké.
Vstal jsem a přicupital k té obří mapě. "Tak se na to podívejme. Kde jsme ještě nebyli?" optal jsem se mapy, i když jsem věděl, že mi neodpoví. Pozorně jsem ji tam sledoval a studoval, abych vybral to nejlepší místo.

"Moc tam toho nemáme, takže máš možností a možností. Vyber si, co chceš," usmál jsem se na něj a i s koláčkem v ruce vstal a objal ho zezadu.
"Hmm, navrhuju Evropu, nebude moc teplo, ale ani úplná zima na pobyt v hotelu a prozkoumání okolí," zasmál jsem se a obkroužil jsem prstem Evropu.

"To je výborný nápad!" vypískl jsem a přesunul svůj zrak i prst na mapě o kousek dál na Evropu.
"Hmm, Španělsko, tam jsme byli, Itálie, tam taky, Švýcarsko, Německo...." mumlal jsem si.
"Jak to, že jsme ještě nebyli ve Francii?" zhrozil jsem se.

"Protože jsem tam nebyl hodnotit soutěž," zasmál jsem se a políbil ho na krk.
"Ale Francie zní fajn, může být, tam jsem nebyl dlouho. Takže Francie?" zeptal jsem se, abych se ujistil, že opravdu ano.

Ani nevím jak a už byl za mnou, líbal mě a objímal. A já se nechal. Miloval jsem to. Miloval jsem ho celého.
"Výborně. Už se nemůžu dočkat!" chichotal jsem se a taky si malinko povyskočil.
"Bude to dokonalé!"

"Ty jsi dnes jako nějaká školačka, zlato. Takže nám zarezervuju letenky do Paříže, okay?" zeptal jsem se a koukal na všechny fotky na zdi. Na věčšině z nich byl Loui před nějakými památkami na našich cestách, nebo taky já jako porota na soutěžích. Krásné vzpomínky.

"Výborně," pousmál jsem se a už se i malinko sklidnil.
"Když jsem taková školačka, neměl bych se tak i obléci?" ušklíbl jsem se. Otočil jsem se v jeho objetí a ruce mu omotal kolem ramen.

"Dnes ne, zlato, chci si aspoň trochu oddechnout, dobře? Sex možná zítra," zasmál jsem se. Možná by i člověk řekl, že se jenom ptal, jsetli se nemá obléct jinak, ale já věděl, že bych se neudržel. Kdyby byl víkend, nevadilo by to, ale zítra musí do školy a já musím taky brzo vstávat.

"Tys mi tak řekl. Já se jen zeptal," ušklíbl jsem se a přesto se postavil na špičky, abych ho mohl polibit. Miloval jsem jeho dokonalé rty. Pak jsem se odebral pro notebook a usadil se s ním zpátky na gauč vedle Harryho.
"Tak se na to podívejme. Co všechno koukneme v Paříži?"

"Takže, jako pokaždé, nejdřív moje kavárna," zasmál jsem se a prstem ukázal na místo, kde se moje kavárna nacházela.
"Tak, pak Nother Dame, pak musíme jít na Eiffelovku a no... je toho hodně! A přitom hodně dobrého jídla, miluju kiše, které pečou v jedné kavárně při Eiffelovce."

"Je toho vážně hodně," pousmál jsem se a přikývl.
"Už se tam moc těším. Bude to krásné. Jen ty, já, noční světla a město lásky," zasnil jsem se. Za mnou se ozval smích.
"Nesměj se mi Hazzo! To se dělá?"

Musel jsem se na něm zasmát, bylo krásné jak se těšil.
"Jsi rozkošný, tak promiň," ukončil jsem svůj smích s celkem vážnou tváří, aby si nemyslel, že se zas začnu smát. Na gauči jsem se zavrtěl a raději si Louiho přitáhl na můj klín.
"Tady je to lepší," zamumlal jsem, když jsem ho mohl mít při sobě.

V jednu chvíli jsem seděl na gauči a sledoval počítač a v té druhé už jsem seděl na Harrym. Abych pravdu řekl, bylo to lepší.
"To máš pravdu, je," dal jsem mu za pravdu. Malinko jsem se pootočil, abych ho mohl obejmout a políbit.
"A jak sis vlastně vedl ten můj prospěch o prázdninách?"

Pomaločku jsem jel rukou přes koleno, pak stehno až na jeho pas, kde jsem se zastavil.
"Tak, zlatíčko... chování, pomoc v domácnosti, poslušnost a všechno kolem toho. Ale neboj, všechno si zvládl na jedničku," zasmál jsem se a má ruka se posunula o kousek výš, abych si ho přitáhl k polibku.
"Já ti pořád říkám, že jsi hodný, zlatíčko," usmál jsem se a pohladil ho po noze.
"Jak já to zítra bez tebe zase vydržím?"

Sice jsem byl spokojený, že jsem ho opět potěšil a měl ze mě radost, nechápal jsem tedy, proč mi ráno "vyhrožoval", že si o tom musíme promluvit.
"Já věděl, že sis ze mě ráno jen dělal srandu!" vykřikl jsem se smíchem. To už jsem byl ale vtáhnut do polibku, kterému jsem se velice rád poddal.
"Neboj se lásko, nějak to zvládneme, oba," špitl jsem a dál mu drobný polibek na nos.

"Co bych pro tebe neudělal?" zeptal jsem se, ikdyž to byla jenom řečnícka otázka. Pro něj bych šel i na kraj světa. Jenom kvůli němu a při tom velice ochotně.
"Tak, ale teď by jsme si mohli jít uvařit večeři a pak spinkat, zlato. Možná ještě chvilka mazlení, ale pak musíme jít opravdu spát, zítra je dlouhý den."

"Byť jen pomyslím, že musím do školy, už se mi nechce zítra vstávat... nikdy," zdůraznil jsem poslední slovo a nechal se Harrym zvednout. Oba nás přemístil do kuchyně, kde mě položil na židli.
"A co to bude, až to bude?"

"Vstávat se nechce nikomu, ale vstávat budeš," připomněl jsem mu jěště rychle, než jsem začal dělat jídlo. Koukl jsem na poličky a do ledničky.
"Zítra musíme jít nakoupit," zkonstatoval jsem po přezkoumaní všech skřínek. Přede mnou leželi těstoviny, kukuřice a dva sýry.
"Těstoviny se sýrovo-kukuřicovou omáčkou," usmál jsem se na něj. Dnes to bude takové jednoduché.

"Budu mami," zasmál jsem se a lehce protočil očima. Hned mi přistál za to lehký pohlavek.
No jasně, nemůžu dostat na zadek, protože na něm sedím, tak dostanu po hlavě, krása. Mohlo mi dojít, že on má oči všude.
"Těstoviny?" rozzářili se mi oči a už jsem se málem až za ušima olizoval.

"Jo, těstoviny, ty nezbedo," zasmál jsem se, když mi jednu z nich rychle ukradl z hrnce hned jak jsem se k němu přiblížil.
"Spálíš si jazyk," zamumlal jsem skoro sám pro sebe. Jemu jsem nemusel nic říkat, i tak mě neposlechne.
"Jinak, lásko, máma mi v neděli volala, jestli určitě přijedeme na Vánoce. Doufám, že nemáš jiné plány."

Zbožňuju těstoviny. Navíc jsem nechtěl čekat, měl jsem menší hlad. Jazyk jsem si kupodivu nespálil.
"Rád tam přijedu. Žádné plány nemám. Můžeš se mnou počítat," mrkl jsem na něj s úsměvem. Jeho rodinu jsem zbožňoval. A kazit si Vánoce a narozeniny tím, že budu s tou vlastní? Ne děkuji.