FUCK school 2 ~ Larry ✓

43.

"Neboj se, nakoupím vám toho opravdu hodně, aby jste měli co jíst. Samozřejmě, že některé věci budete muset dokoupit, ale nechám vám peníze, ať mi neumřete hlady. Pečivo budete mít v pekárně, to už jsem vyřešil. Každý třetí den budete mít připravené pečivo, aby jste nejedli jenom rohlíky."

"I nějaké dobrůtky?" zeptal jsem se a udělal na něj psí očíčka. Pár čokoládových mňamek bych rád měl doma. Chci je mít s jeho vědomím, vím jak nemá rád, když se tím přecpávám.
"Tak to abych si to zapsal do kalendáře, abych nezapomněl," zasmál jsem se. "Ale děkujeme."

"Maličkost. Vím, že by jste se o sebe postarali, ale taky vím, že by jste celozrnné pečivo neviděli jak je měsíc dlouhý!" broukl jsem.
"A nějaké dobrůtky můžeme koupit. Ale to je věc, kterou máte zakázanou dokupovat, když o tom nebudu vědět," pohrozil jsem jim oběma a přeměřil si je pohledem. "Nechci, aby vám pak bylo špatně."

"Juuuuuuu, děkuju, děkuju, děkuju, děkujuuuuu!" vypískl jsem a tuze ho objal. Byl jsem moc rád, že to povolil.
Dojedl jsem svůj koláček a s úsměvem se na ty dva podíval.
"Tak co? Jdeme do toho obchodu? Ať to máme všechno hotovo..."

"Ty se těšíš, potvoro!" ušklibl jsem se a štípl ho do pozadí.
"Tak pojďme kluci. Charlotte, dávej tady na sebe bacha a vidíme se za měsíc!" pozdravil jsem ji a sešel dolů, kde jsem pozdravil i děvčata. Od každé jsem dostal štípnutí do tváří, než jsme se konečne dostali ven.
"Tak a teď už do obchodu, ať to stihneme."

"Netěším, to opravdu ne," kňukl jsem a malinko se zamračil od náhlého smutku.
"Budeš mu chybět, o tom potom, ale měl chuť na ty dobrůtky a už se jich asi nemůže dočkat," zasmál se hned Niall a já jen přikývl s drobným úsměvem.

"Niallere, ty jedna vědmo! Vždyť já vím, že ti budu chybět lásko, já vím, ale ani nevíš jak a měsíc uteče a budu zpět při tobě. A pak dlouho, opravdu dlouho, neodejdu a bude se nám žít líp. Slibuju." Usmál jsem se spokojeně a políbil ho na čelo, než jsme nastoupili do auta.
"Tak jedeme," broukl jsem a ruku položil na jeho koleno.

"Já vím, věřím ti, že to tak bude. Snad to opravdu rychle uteče, jinak nevím," uculil jsem se a usadil se vedle Harryho do auta. Niall si sedl jako obvykle dozadu. Auto se rozjelo a za chvíli už jsme byli v centru a šli do obchodu.
"Tak jo, co jdeme vzít jako první?" zeptal jsem se, ale to už Niall odběhl někam pryč. Určitě se co nevidět vrátí s plnýma rukama. Přitočil jsem očima a šel po Harryho boku.

"Nejdřív věci, které pak měsíc nemusíte kupovat. Brambory, mouku, rýži a tak, aby jste nemuseli řešit ty základní věci. Samozřejmě, zeleninu vám nakoupím, ale tu budete muset dokoupit tak jako tak, jinak by se zkazila. Takže ji taky musíte sníst, aby tam nezůstala do doby než se vrátím," mluvil jsem si tak nějak sám pro sebe a věřil v to, že Loui poslouchá. Když už byl košík plný věcí, které jsem už zmínil (a samozřejmně do něj přispěl i Niall), zastavili jsme v uličce, kde bylo sladké.
"Tak, dejme tomu... na týden dvě věci, okay? A pak půjdeme vzít jěště něco slanýho."

Do pamäti jsem si ukládal Harryho slova, abych náhodou na něco nezapomněl, to bych nerad.
Hlavou jsem přikyvoval na souhlas a pak už se jen tiše smál, když Niall opravdu přišel s plnýma rukama.
"Dobře, slibuju, že za týden jenom dvě," usmál jsem se na něj a vybral si nějaké tyčinky, čokoládu, bonbónky... Ovšem, aby toho nebylo moc.

Spokojeně jsem mu poplácal po hlavě. Hodný, usmál jsem se spokojeně a sledoval, co do košíku dává. Pak jsme přešli k slané sekci, přihodili několik balíků čipsů a taky pak sýry, nejakou tu šunku a, samozřejmě, těstoviny. Až jsme se nakonec ocitli před pokladnou.
"Máme všechno?"

Prohlédl jsem si vozík seshora dolů a ušklíbl se. "Myslím, že máme i věci navíc," zasmál jsem se.
"Určitě jo. A když ne, tak to jednoduše dokoupíme. Neboj, dáme ti o tom vědět," dodal jsem a začal vykládat věci na pás.

"Budu vám věřit," zasmál jsem se a pomohl jim vykládat všechny věci na pás.
"Bude to všechno?" zeptala se mile prodavačka a já jenom přikývl. Všechno jsme poskládali do tašek a následně odvezli do auta.
"Takže můžeme jet domů, já si sbalím  věcia vy si zatím můžete udělat úkoly."

Všichni jsme sebrali do ruky nějakou tu tašku s nákupem a společně je donesli do kufru auta.
"Dobře. Tvůj plán se mi zamlouvá. Jen jestli pak přežiju zbytek," řekl jsem a polkl. Opravdu jsem nechtěl, aby šel pryč, ale jinak to nešlo. "Ale zvládnu to, jestli i ty."

"Zvládneme to, určitě," usmál jsem se mile.
"Tak jdeme, máme co dělat!" pomaloučku jsem vyjel z parkoviště.
"Budeme v pořádku, jak já ,tak ty. Ani se nenadáš a budu s tebou v postýlce, okay?" usmál jsem se na něj a pak i na Niniho dozadu.

"Jasně a já tu přeci budu s tebou, Loui!" přikývl Niall s velikým úsměvem přes celou tvář.
"Tak jo. Zvládneme to," pousmál jsem se. O nějakou chvíli jsme parkovali pred bytovkou a my mohli vzít nákup a věci z auta nahoru do bytu.
"Tak pojďme na to, ať to máme z krku," ušklíbl jsem se na učebnice a sešity a sedl si za stůl společně s Niallem.

"Kluci, úkoly! Jjá jdu balit," usmál jsem se a šel si pobalit věci. Všechny věci jako oblečení jsem pobalil do dvou velikých kufru až jsem nakonec přiložil nejdůležitější věc. Můj psací blok. Pak jsem jenom všechno zkontroloval a koukl na ty dva.
"Jak vám to jde s úkoly?"

S Niallem jsme soustředěně pracovali na úkolech do školy. Nebylo jich naštěstí hodně, ale i tak nám pár dalo zabrat. Naštěstí jsme spolupracovali.
"Jo, jde to. Už máme jenom tenhle jeden a i s tím už končíme," odpověděl jsem na Harryho otázku a doplnil to o velký úsměv. "A jak jsi na tom ty? Sbalil sis všechno?"

"Jo, mám všechno a ty mi to dej, ať ti to zkontroluju," usmál jsem se na něj a natáhl jsem se po sešit. Měli za úkol připravit návrh dortů, konkrétně tři. Koukal jsem na jeho návrhy a několik věcí jsem zakroužkouval rudou.
"Tohle oprav, jinak fajn. Horane?" Louimu jsem vrátil sešit a sebral Niallův. Koukl jsem se na to a zakroužkoval o moc méně věcí, než u Louiho.
"Hodně dobré, jenom maličkosti. Půjdu nám udělat kakao a večeři?"

Zamračil jsem se na ty rudé kroužky v mém sešitě. A pak ještě víc, když Niall měl opravit míň věcí. Soustředěně, snad ještě víc než předtím, jsem to začal opravovat, aby to bylo dobré - alespoň z půlky, jako to Niallovo.
"Jo, to je dobrý nápad," usmál se Niall.

"Okay, takže dvě kakaa a nějaká večeře," usmál jsem se na ně dva a pohladil při odchodu Louiho po vlasech. V kuchyni jsem šel připravit maso se zeleninou a brambory. Pak jsem se vrátil s večeří, ať se ti dva nají. Jěště předtím jsem ale zkontroloval úkoly, všechno už bylo v pořádku.
"Dobrou chuť."

Byl jsem moc rád, že už to všechno bylo v pořádku. Spokojeně jsem se usmál a poděkoval za večeři, kterou pro nás Harry udělal a položil ji před nás na stůl.
"Dobrou chuť," popřál jsem a sám se pustil do jídla. Jeho jídlo mi bude chybět.

Usmál jsem se spokojeně, když oba jedli. Nakonec bylo všechno snědeno a kakao vypité.
"Tak teď uklidit, převlíct se, umýt zuby a jdeme spinkat. Já už tady ráno nebudu, tak Nialle, dej mi na něj pozor, okay?" pousmál jsem se a sám šel do ložnice. Nechtělo se mi pryč, ale věděl jsem, že to tak má být.