Dnes je neděle, což znamená že jdeme ke Gabrielovi na oběd. Konečně!
Včera večer jsme Gabrielovi byli popřát k narozeninám. Já a Peggy jsme šli domů asi v 1:00 ráno. Zbytek tam zůstal až do rána.
Vlastně jsem vám tak trošku zapoměl představit zbytek naší "party" tak vám jí krádce představím teď. Všichni jsou tak nějak v mém věku takže věk ani nebudu uváďet. Brooklyn: kluk menší postavy, trochu silnější. Blond vlasy a modré oči. Nila: vysoká hubená zrzka, zelené oči. Líbí se mi, ale ještě jsem nenašel odvahu jí to říct. Burton: hubený, malý, černovlasý kluk s oříškově hnědýma očima. Joakima: dlouhovlasá vietnamka. Chantal: Francouzska, plavovlasá, tmavěmidré oči, hodně malá a hodně hubená. Paulette: sestra Chantal: silnější, vysoká. Červené vlasy, tmavomodré oči. No a poslední je Diego: vysoký, plavovlasý, zelené oči, španěl. Taky múj hodně dobrý kamarád. Lidé u kterých není národnost jsou američané z Nashville.
Jak už jsem psal jdu ke Gabrielovi na oběd. Jeho babička vaří rakouské schnittzeli.
Po obědě jsme šli ven se psem. Potom jsme šli k nám, doma nikdo nebyl tak jsem su řekl že bychom mohli trochu prošmejdit půdu. Hrabali jsme tam asi dvě a půl hodiny, až jsme našli truhlu kde bylo vyryté jméno mého táty. Opatrně jsme otevřeli truhlu. Byli v ní dopisy co máma tátovi psala. Hrabali jsme v truhle dál a našli jsme obálku s fotkami. Podle fotek dopis nepsala máma ale táta. Na fotkách byla Aljašská divočina. Nikdy jsem nevěděl že byl táta na Aljašce. Podle dat na dopisech byl tenhle s fotkami poslední co táta mámě poslal. takže mi okamžitě došlo že táta zemřel někde tam v Aljašské divočině. Z toho že jsem se s tátou vlastně ani nepoznal se mi chtělo dost brečet, ale nemohl jsem. Nemohl jsem se rozbrečet před mím nejlepším kamarádem a holkou co se mi líbí. Taky sem strašně chtěl někam utéct. Někam kde bych byl sám.
Asi po půl hodince mě všechno přešlo, slzy z očí najednou zmyzely a já byl zase jako předtím. Jen na jedinou věc jsem myslel celý zbytek dne. Na tu úchvatnou krásu divočiny...
