Od včera jsem stále přemýšlel jaké to je v Aljašské divočině. Vyběhl jsem na půdu pro fotky, seběhl dolů a prohlížel pořád dokola. Po chvilce jsem si pustil mou oblíbenou kapelu. (Kings of leon).
Po hodině mého bloumání jsem si uvědomil že je pondělí a že vařím. Řekl jsem si že je načase z mých úst vypustit něco co v sobě držím už přes rok. Pozvu Nil na oběd a jednou vynechám Gabriela. Otevřel jsem starou kuchařku po prababičce a nalistoval recept na rajskou omáčku. Nevím jestli to je zrovna nejlepší volba, ale budiž. Těstoviny umím a rajčata s vodou a kořením taky nějak spatlám. Jako dezert asi upeču švestkoví koláč.
Jídlo dopadlo překvapivě dobře. Venku bylo hezky tak jsem prostřel venkovní stolek. Trochu se vyklal, ale postačí.
Zavolal jsem Gabrielovi a řekl mu co mám dnes v plánu a omluvil jsem se. Potom jsem zavolal Nil. Zeptal jsem se jí jestli ny nechtěla ke mě na oběd. Řekla že nemá čas. Byl sem dost naštvanej. No, nejradši bych se zahrabal. Jídlo jsem doslova sežral celé sám. Šel jsem do pokoje lehl jsem si a usnul. Vzbudil jsem se v pět hodin odpoledne. Znovu sem volal Nil jestli už je doma. Doma byla a tak jsem ji pozval alespoň do cukrárny. Řekl jsem jí všechno co jsem chtěl a přesně tak jak jsem chtěl. Znělo to celkem k světu a ani jsem nekoktal. Asi tři minuty jsme se na sebe oba dívali. Nil se dívala celkem smutně a potom z jejich koralově růžovích rtú vypustila moje nejneoblíbenější slůvko "promiň". Pak dodala že jí je to líto, ale že někoho má. Zvedla se a odešla. Cítil jsem se hrozně. Na stole jsem nechal peníze a vyběhl z cukrárny. Doběhl jsem domů a znova jsem si začal prohlížet ty fotky. Po dvou hodinach jsem zase zsnul s fotkama v rukou.
