Dárci

3. KAPITOLA

,,Potkala jsem ji ve škole, pokračuje Sandra, chodí na stejnou fakultu.''
Nevím co na to mám říct. Nechápu to. Byla jsem si na sto procent jistá, že novými členy budou ona záhadná dvojčata z parku. Ještě nikdy jsem žádného Dárce mimo klub nepotkala. A aby taky ne, být Dárce není nic všedního. Nelze je potkat jen tak na ulici, i když já je vlastně na ulici potkala. Nakonec ze sebe vysoukám pozdrav a své jméno, přičemž se snažím trochu vzpamatovat.
,, Anette'' odpoví mi. ,, A jaký máš dar ?'' zeptám se ještě a s úspěchem zjišťuji, že se mi to daří. Na obličej se mi vrátila má obvyklá klidná a ničím nevzrušená tvář.
,, Můžu manipulovat s energií živých věcí. Zjistila jsem to před pár týdny úplnou náhodou. Sandru jsem potkala ve škole, jsem první ročník, a tím pádem na škole nová.'' vysvětluje.
''Viděla mě, když jsem no, omylem jsem, při zalévání kytek... chtěla jsem jedné vzít trochu energie, ale ještě to moc neovládám. A no...''
,, Do vteřiny uschla, jako mávnutím kouzelného proutku.'' dopoví Sandra, když vidí, že se Anette za svůj čin zřejmě stydí.
,,Je sice hezké, že jste se seznámily, ale máme i jiné věci na práci,'' utne náš začínající rozhovor melodický hlas, vycházející z levého koutu místnosti, který tak dobře známe. Neil je vysoký, má tmavé oči, připomínající inkoustovou čerň, tmavé krátké vlasy a úzké rty. A abyste si nemysleli, ohledně jeho schopnosti, možná si řeknete jo zastavit čas, to se můžu vracet do minulosti a do budoucna, ale není to vůbec jednoduché. Zastavit přítomnost byť jen na pár minut může být pro Dárce i smrtelné, pokud svou vlastnost dokonalé neovládá.
Pozdravím ho a s provinilým úsměvem se posadím na své místo. Každý máme to své. Já s Alex sedáváme na okenním parapetu. Sandra s Lunarou na starém ošoupaném kanapi, které už má tolik záplat, že je snad ani nejde spočítat. Timon sedí většinou na vlněném koberci s polštářem opřený o gauč. Heather v houpací síti a Neil v snad ještě zaplátanějším křesle.
Vím, jak strašně nesnáší nedochvilnost, vlastně je to zaručený způsob jak jej vytočit, takže se obětuji a jdu nachystat nápoje. Většinou se přehadujeme, jelikož se do toho nikomu nechce, i když má třeba službu. Zmizím v kuchyňce a než se všichni usadí, už mám hotovo. Jediný, kdo ještě stojí je Anette. Asi neví kam si má sednout. Mlčky položím tác s pitím a dojdu do kouta pro dva polštáře. Donesu je ke kamnům a pokynu Anette aby šla za mnou. ,,Já dnes sedím tady. Jestli chceš, můžeš si přisednout ke mě .'' Nasadí vděčný úsměv a vydá se mým směrem. Já se mezitím ujmu rozdáváním nápojů. Každý máme svůj hrnek a svůj nápoj. Například já s Alex ujíždíme na horké čokoládě. Ale třeba Sandra má ráda ovocný čaj, Timon zelený s mlékem, Lunara kakao, Heather no ta si míchá ty své směsi, a Neil preferuje černý čaj, jak jinak. Když dojde řada na Anette, podám jí obyčejný bílý hrnek s podšálkem pro hosty. ,, Nevěděla jsem, co máš ráda,'' vysvětluji s omluvou, ,,snad ti ovocný čaj přijde vhod. Kdyby ne tak se omlou-'' ,,Přijde,'' skočí mi do řeči. ,,Tak to je fine,'' dořeknu a posadím se vedle ní.
Slova se ujme Sandra, jakožto nálezkyně dalšího Dárce: ,,Jak už jsem říkala, mám čest představit vám nového člena, a to Anette. Chodí do prvního ročníku filosofické fakulty a má velice specifický a vzácný dar manipulovat s energií živých organismů. Tímto bych ji chtěla přivítat mezi námi a popřát jí hodně štěstí a zdaru při zdokonalování své schopnosti. Aby se tu cítila jako doma a našla si v nás alespoň částečné přátelé,'' dokončí proslov a podává jí dárek. Je to tradice. Po přivítání člena vždy ten, kdo ho našel koupí, nebo vyrobí nějaký originální hrnek, který by ho vystihoval. K tomu se ještě přidává příručka, jež obsahuje to málo z historie Dárců, co se dochovalo a pár drobných rad při ovládání daru.
,,Děkuji'' odpoví Anette s překvapením ve tváři. Načež Sandru znenadání obejme a zamumlá jí do ucha: ,, Vážím si toho.''
   Přes všechnu radost, kterou bychom měli mít, je v pokoji pochmurná atmosféra. Cítím nejistotu a nebezpečí, v čemž mně ještě utvrzuje Neilova zamračená tvář. Moje domněnky se potvrdí, jeho dalšími slovy: ,, Novou členku samozřejmě vítáme, ale tato  schůze byla svolána předčasně z jiného, závažnějšího důvodu.'' Vstane a s kamennou tváří začne obcházet naše kolečko.
,, Všichni si jistě pamatujeme na Válku Stínů.''
Kdo by ji neznal ? O Válce Stínů nejednou slyšelo každé malé dítě. Její pohádkové verze i legendy kolují po celém kontinentu. Válka lidí, Dárců a nakonec i stínů. Proto ten název. Dochovalo se velmi málo dokumentů a lidé, kteří ji zažili už nejsou mezi námi. Poslední století si na ni už nikdo nevzpomněl, jako i na Dárce. Stali se zapomenutou minulostí a později bájí,  u níž nikdo neví, co je pravda a co vymyšlené příběhy, vzešlé z mnoha hrůz, které zažili. Možná, že i samy Stíny jsou jen vymyšlenou historkou, těžko říct, kde je pravda.
,,Přestože se o tom příliš nemluví,'' pokračuje Neil po chvíli ticha, ,, v posledních letech vůbec, neboť lidé si tak moc přáli zapomenout, až se tak skutečně stalo, přesto všichni víme, jak končí každá legenda.''
Samozřejmě. Ať už jsou pohádky a bajky sebevymyšlenější, vždy se shodují na svém konci. Že Válka Stínů nebude zapomenuta a že Stíny nebyly zabity. Že pouze vyčkávají na pravý čas, aby opět vzešly z temnoty, až to lidé budou nejméně čekat a potom, potom náplní proroctví. Jaké, to už se nikde nepíše.

Připadá mi, jako by místnost potemněla. Jako by se tma za okny drala dovnitř a potichu pouštěla své prstence mlhy skrz okenní rám. Soudě podle výrazu ostatních nejsem jediná, kdo to cítí. Přestože se to může zdát nemožné, po dalších Neilových slovech se rozhostí ještě větší ticho, než teď.
,, A právě proto mám pádný důvod obávat se, že se Stíny vrací.