Seoul become human

1.

Jungkook

Otevřel jsem dveře od nějaké místnosti, byla to koupelna. Ale nepoškozená žádný důkaz nic, zavřel jsem tedy dveře a šel jsem hledat další pokoje. Přeci jen nikdo mě o plánu tohoto apartmánu neinformoval tudíž jsem musel hledat. Všechno okolo bylo rozházené,skla byla rozbita od výstřelů. Pak jsem ale uviděl na zemi tělo, bylo to tělo může kterého jsem viděl na té fotografii. Přikrčil jsem se k němu abych mohl identifikovat známky jak mohl zemřít. Mel střelnou ránu těsně u srdce a dvě na břiše. Vskutku smrtící tři rány řekl jsem si v  hlavě jelikož se mi před očima naskytla informace o jakou ráži pistole se jednalo a o předpokládaném úmrtí oběti 19:29 tohoto večera.
Před očima jsem si začal tvořit rekonstrukci situace a činnosti otce rodiny  před smrtí..
Otec něco držel a seděl v obývacím pokoji na pohovce když vstal a otočil se ten deviantní android stál odhadem tak dva metry od něj a vystřelil poté spadl na zem a už nevstal.
Odešel jsem se porozhlédnout po dalších důkazech kus od těla v přepočtu tak zhruba metr a půl ležel tablet, byl trochu umazaný od krve.
Byl zamčený ale já se dostal do systému a tím se mi podařilo tablet otevřít. Byla tam objednávka na nový typ androida,typu AP700, hmmm začíná mi dávat smysl proč byl android tak agresivní ,nejspíš proto že nechtěl být vyměňen za nový model.
Položil jsem tablet a chtěl jsem jít hledat dal. Pár kroků a najednou uvidím dva policisty u zdi a jak jeden padá postřelen na zem.Ten druhý něco zakřičel do vysílačky ale tomu jsem nedával takovou pozornost, stoupl jsem si k mrtvému tělu jednoho policisty a opět jsem hledal stopy a začínal jsem vytvářet rekonstrukci situace.

Pronásledoval deviantního androida, ten android s sebou něco nebo spíš někoho táhl mohla by to být ta dívka.
Ten policista ho postřelil ale android ho poté střelil do hrudi.
Spadl a zbraň se očividně ocitla pod stolem.

Obešel jsem stůl a vytáhl zbraň.
Byla to pistole P. L. 544-7 American Androids act -2 pistole používána na tyto devianty. Schoval jsem si ji do pouzdra na mých zádech pod sakem.
Musím se porozhlédnout víc než za deviantem půjdu.
Na kuchyňské lince kde byl vařič byl hrnec, tekla z něj vroucí bublajici voda takže jsem urcil že rodina nejspíš dělala večeři. "Jděte pryč! Jděte pryč! Nebo skočím! " Zakřičel někdo. Hádám že ten android hmm, čas se mi krátí musím si pospíšit. Šel jsem ke klavíru který stál v rohu místnosti, byla u něj na zemi modrá krev (modrou krev mají všichni androidi). Dvěma prsty jsem setřel trochu té krve a olizl jsem si prsty, díky tomu jsem mohl určit o jaký typ androida se jedná. Čerstvá modrá krev. Model PL600. Kus vedle na zemi byla nějaká bota, vzal jsem ji do ruky a analyzoval. Dětská bota zřejmě té dívky, podrážka byla zaspinena od lidské krve rukojmí by mohla být zraněná. Položil jsem botu vstal jsem, analyzoval jsem pokoj a tedy hned vedle byla něco jako terasa na které musel být deviant s rukojmím. Odsunul jsem závěs a podíval jsem se jestli se nepletu. Opravdu tam stal, na okraji budovy, dívku držel pod krkem a u hlavy ji držel zbraň. Ale jen tam tak stal takže jsem věděl že mám ještě nějaký ten čas zjistit ještě nějaké info.
Trochu svižně jsem se rozešel po apartmánu,na zdi byla televize byla tam reportáž zrovna z tohoto místa činu z helikoptéry byl vidět záběr onoho devianta s rukojmím.
Kus od televize byl stůl a na tom stole byl další tablet spíš něco jako nahrávací obrazovka. Otevřel jsem tablet a byl tam videozáznam byla na něm ta dívka s tím androidem jak ironické. "Tohle je Kai, nejlepší android na světě. Řekni ahoj Kaii"řekla dívka ve videu. " Ahoj "řekl v zaznamu android a usmál se. " Jsi můj nejlepší kamarád. Vždycky budeme spolu! "Řekla vesele dívka. Záznam se potom vypnul. Takže už vím jak se jmenuje, to je pokrok. Odlozil jsem tablet. Hmm zajímavé jak jsem se ocitl z kuchyně v dětském pokoji? Řekl jsem si sám pro sebe.
Na zemi byla pohozena sluchátka, dal jsem je k uchu hudba byla stále puštěna nahlas takže dívka nemohla slyšet výstřely. Odešel jsem z pokoje ti policisti si zase mezi sebou něco říkali. Uslyšel jsem další výstřely a oni se skrčili. Stal jsem kus od vchodu na terasu "co to kurva děláš?! To s tím chceš jít mluvit nebo co?!" Zakřičel na mě kapitán já však ignoroval. Rozhodl jsem se jít tedy na terasu, zazněla rána jakmile jsem vkročil trefil mě do ramene, já se jen podíval na postřelené rameno a dál jsem se věnoval deviantovy "Zůstaň stát! " Zakřičel na mě, z jeho hlasu bylo poznat že se bojí a že je nervózní. "Když půjdeš blíž tak přísahám že skočím! " Opět mě okřikl.
"Ne! Ne, prosím! Prosím tě! " Zakřičela na něj vystrašená dívka.Rozhlédl jsem se okolo,na vedlejších budovách byli připraveni policisté se snipery.
"Ahoj,Kaii.~ " Jak?" "Moje jméno je Jungkook" Řekl jsem mu v klidu.
"Jak to že znáš moje jméno?" Podíval se na mě zmateně. Byli ode mě poměrně daleko takže jsem se musel začít pomalu přibližovat "přišel jsem tě z tohohle dostat" Odpověděl jsem mu. Přiletěl blíž vrtulník a silou kterou vydával smetl lehátka z terasy.
Světlo z něj osvětlilo mě a jeho s dívkou. Dost pronikavé světlo abych viděl jak moc je poraněný. Chvíli jsem se zastavil ale pak jsem zase pokračoval hodně pomalým krokem k němu. "Vím že jsi naštvaný Kaii. Ale musíš mi věřit a nechat mě ti pomoct." Snažil jsem se ho přesvědčit.
"Nepotřebuju tvoji pomoc! Nikdo mi nemůže pomoct! Jediné co chci je zastavit tohle..všechno Já..to chci prostě zastavit. " Zněl dost zoufale.
"Jsi ozbrojený?" Zeptal se mě.
"Ne nemám s sebou zbraň" Byla to lež ale co jsem měl dělat. "Nevěřím ti a už se nepřibližuj nebo střelím i do tebe!".
Chvili jsem se zastavil a přemýšlel jsem co říct abych ho uklidnil. Opět jsem k němu šel pomalým krokem.
"Chtěli tě nahradit a ty si se kvůli tomu naštval. Mám pravdu? " Zeptal jsem se. "Myslel jsem že jim na mě záleží ale byl jsem jenom jejich hráčka...něco co můžeš odhodit když se ti omrzi.. " Té dívce přiložil zbraň víc na spánek. "Vím že ty a Emma jste si byli velmi blízcí. Myslíš si že tě zradila - ale ona za nic nemůže".snazil jsem se nějak zlepšit situaci.
" Lhala mi... Myslel jsem že mě má ráda...ale spletl jsem se. Je jenom jako ostatní lidé ".
" Kaii, ne.. "Řekla dívka se slzami v očích. "Poslouchej... Vím že to není tvoje chyba. Tyhle emoce, tvůj pocit  jsou jenom errorem ve tvém softwaru. " Řekl jsem to dost realisticky.
"Ne.. Není to moje chyba... Nikdy jsem tohle nechtěl.. Měl jsem je rád.. Rozumíš?..Ale nic jsem pro ně neznamenal..byl jsem prostě jen otrok kterému se jen rozkazovalo." Vrtulník přiletěl ještě blíž a ten hluk co vydával působil poměrně nepříjemně. "Urgggh.. Už ten hluk nedokážu snést! Řekni těm lidem ať ten vrtulník odsud odletí!".
Podival jsem se směrem k vrtulníku a rukou jsem naznačil aby odletěli, stalo se. "Udělal jsem to co si po mě chtěl. Musíš mi věřit Kaii. Nech rukojmí jít a já slibuju že všechno bude v pořádku".byl jsem od něj už jen asi tak metr.
" Chci aby všichni odešly a..a chci auto! Když budu venku z města nechám ji jít! "Opravdu by ho nenechali opustit ani budovu.
"To není možné,Kaii. Nech tu dívku jít a já ti slibuju že ti nikdo neublíží. "
"Já nechci umřít! " Zakřičel na mě.
"Nechci tě zabít, chci si jen popovídat.
Nic se ti nestane. Máš mé slovo".
" Dobře..Věřím ti... "Konečně jsem získal jeho důvěru.
Pustil dívku která se rozeběhla a zakopla kus ode mě.
Najednou se začaly ozývat rány, ostřelovači, jeden za druhým začaly pálit do Kaie. Padl na kolena a podíval se mi do očí " Lhal si mi, Jungkooku. Lhal si mi.. "Řekl už dost zkresleným hlasem. Vypl se.. Za mnou už přišla policie. Jeden z nich přišel k té dívce a zeptal se jí jestli je v pořádku já se otočil od mrtvého Kaie a odešel jsem se splněnou misí.
Já vždy splním svou misi.....