Chtít milovat

Prolog

Ahoj, jsem Sofie, je mi 16, studuju na střední škole obor elektrotechnik, divný? jo, možná trochu, ale já jsem celá divná.. 

Rodiče mám rozvedené, bydlím u taťky, ale snažím se být s oběma rodiči, jak to jen jde. Pak mám staršího bratra. Je mu 20, sice bydlí furt s náma ale žije si tak nějak vlastním životem. 

Přes den jsem většinou doma, nebo s holkama. Víkendy se snažím trávit s mamkou. Jinak jezdím na koni, někdy chodím lézt na stěnu, jezdím na skejtboardu a taky hraju na kytaru.

Mám partu kamarádek. Už od prváku to jsem Já, Laura, Kat a Andy. Jsme nejlepší kamarádky a tak to bude navždy.

Co se týče kluků tak o mě nikdo zájem nemá, teda až do teď.

 Moc ráda bych o sobě řekla, že jsem naprosto obyčejná holka na střední škole, ale to nejsem. Prožila jsem si toho hodně.  

Do mých šestnácti jsem na to byla dost špatně, řezala jsem se, ubližovala si, tak nějak jsem šikanovala sama sebe. Ze všeho se obviňovala, všechno byla moje vina. Ale předtím to tak nebylo, do tý doby než se stalo tohle... (další kapitola)

Chtěla bych vám představit naši partu.

Takže jako první tu je moje maličkost. Malá dlouhovlasá blondýnka, s fakt mizerným životem. Teda skoro.

Potom tu je Kat, Kačí, Katrin. Celkem vysoká hubená brunetka. Nejhezčí holka z naší třídy, aspoň co říkaj kluci. Ale fakt, má o ní zájem tolik kluků, že je ani nespočítám. Prostě je hodně oblíbená. Všude. Je taky dost sebevědomá a vlastně naprosto úžasná. 

Pak tu máme Lauru, nejbláznivější osoba na světě. Světle hnědý vlasy, naprosto dokonalá postava. Vystřídala už spoustu idiotů, ale pořád je pozitivní a silná.

A Andy, Andrea. Tmavý vlasy s ombréčkem, vysoká. Jako jediná z nás má kluka, má štěstí. Je to ten nejvíc pozitivní člověk. Někdy je trošku víc tichá. A je z nás nejchytřejší.