Chtít milovat

Návrat do minulosti

Měla jsem úžasnej život, a ještě lepší, když do něho vstoupil Ondra. Byl to ten nejdokonalejší kluk vůbec. Začali jsme spolu chodit na konci devítky. Byla jsem strašně šťastná. Byla jsem do něho úplně neskutečně zamilovaná. Všechno to bylo strašně úžasný, první tři měsíce. Pak se mnou začal, tak nějak manipulovat. A donutil mě brát s ním drogy.

Seděli jsme zrovna na naší vyhlídce nad celým městem, když vytáhl trávu.

O: Hele co mám?

S: Cože?

O: Chceš?

S: Ondro, víš co si o tom myslím. Nechci abys to dělal, jenom tě to ničí.

Věděla jsem, že kouří trávu, ale mě ji nikdy nenabídl a já jsem byla ráda. Až do teď.

O: No tak, aspoň jednou se trochu odvaž, fakt je to super. Slibuju. A když to zkusíš jednou, tak to ničemu nevadí. 

O: Jo a slyšel jsem, že to má nějaký léšebný účinky 

S: Jo, dělaj se z toho masti, ale to je něco úplně jinýho.

O: Notaak

Podíval se na mě, tím pohledem, kterýmu jsem nikdy nemohla odolat. Naprosto jsem se topila v jeho očích. Takže jsem nakonec podlehla.

No a pak to šlo už moc z kopce, nejdřív s náma oběma. Kouřili jsme čím dál víc, pak jsme ještě přidali nějaký halucinogení prášky,nakonec i LSD.

Jenže potom se to obrátilo, Ondra si začal uvědomovat že to není správné. A taky to zjistila jeho sestra. Jelikož on to nezvládal zdravotně. Měl srdeční potíže, kvůli tomu taky začal s drogama. Začal si uvědomovat to, že to není dobrý. Že by to neměl dělat. Tak se s tím snažil přestat. A snažil mě donutit abych taky přestala. Jenže já už jsem v tom byla až moc. Začala jsem i s kokainem. Byla jsem naprosto mimo. Ani jsem nevnímala jeho zdravotní stav. A jednou jsem ho donutila zkusit kokain. Byla jsem strašná kráva.

On to kvůli mně vyzkoušel, jelikož jsem do něho šila. Neměl to dělat. Já to neměla dělat!

Z toho dne si skoro nic nepamatuju. Jen  malý útržky.

Smáli jsme se.

Ondra začal kašlat a chytat se za srdce.

Spadl na zem.

Volali jsme mu sanitku, přiběhla jeho sestra.

Brečela a křičela. Křičela na mě.

''To ty za to můžeš''

''kvůli tobě se to stalo''

Pak jen sanitka odjela. A já jsem tam ležela na zemi a brečela jsem, křičela, nadávala. 

Ondru odvezli do nemocnice. Mě na záchytku. Naštěstí mi žádný drogy nezjistili. Ani nevím jak je to možný.

Za týden jsem šla za Ondrou do nemocnice.

S: Ondro? Ahoj

Vypadal, že spí. Sedla jsem si na židli vedle jeho postele. A chtěla ho chytit za ruku. Ucukl a začal na mě křičet.

''To kvůli tobě to takhle dopadlo!''

''To kvůli tobě, jsem tady!''

''Nebýt tebe tak se to nestane''

'' Můžeš za to ty!''

''Je to kvůli tobě!''

''To ty jsi mě zničila!''

''To ty jsi mi zničila život!''

''Nenávidím tě!''

Obořili se na mě sestřičky a doktoři. Co jsem to udělala, že musím odejít, že mu zhoršuju stav.

Utíkala jsem pryč, z očí se mi hrnuly vodopády slz. V hlavě mě zněly jeho slova, pořád a pořád dokola, ''To ty!, Nenávidím tě, Zničila si mě', kvůli tobě''

Pak následovalo šest měsíců, kdy jsem se řezala, nenáviděla sama sebe, několikrát přemýšlela o sebevraždě, skoro na nic jinýho jsem nemyslela. První dva měsíce jsem na tom byla neuvěřitelně špatně, uplně šíleně špatně. Byla ze mě naprostá troska. Každej večer mi hlavou proudily jeho slova. Pak jsem dostala dopis od jeho matky a sestry. Bylo tam, jak moc mě nenávidí. Ten den si pamatuju. Byl to čtvrtek, ten den jsem se pokusila o sebevraždu, skočila jsem z mostu do řeky. Bohužel(bohudík) se mi nic nestalo. Probudila jsem se na břehu řeky. Obklopená svýma kamarádkama. To ony mě vytáhly. V jednu ráno. Mohl za to můj bratr. Ten tam byl taky. Napsal jim, sledoval mě, a nakonec mi pomohli. Všichni se mě snažili z toho dostat. A nemůžu říct, že se jim to nepovedlo. 

Ten zvrat se stal na přelomu roku. Donesla se mi zpráva, že Ondra už je naprosto vpořádku. To mě trošku popostrčilo, ale hlavně to byly holky. A můj bratr.

No a do mých šestnáctin to skoro úplně pominulo.

A největší zvrat byl na mý šestnáctiny.

Ten den si pamatuju moc dobře.

Ráno jsem to oslavila doma s rodinou, bylo to hrozně super. Ráno mi přinesli dort do postele. Pak jsme měli menší oslavu. A odpoledne pro mě přišly holky. A řekly, že mě dají do kupy. Zašly jsme ke kadeřničce, a nakoupily jsme spoustu novýho a jinýho oblečení. Předtím jsem chodila v mikinách, teplácích, legínách, a tak.  A teď jsem uplně změnila styl. A moc se mi to líbilo.

Sice to trvalo rok, ale nakonec jsem se z toho tak nějak dostala.

No a tím jsme se taky dostali až k současnosti.