Stojím u bílé rakve, ke které pokládám čtyři bílé růže. Z reproduktorů tiše zní Julesova oblíbená písnička a mě kanou po tvářích slzy té nejhlubší bolesti. A já vzpomínám.
Vzpomínám a píšu. Poslouchám písničky z jeho mp3.
Ano, život si se mnou hned ze začátku dost pohrál a nemůžu říct nic na jeho obhajobu. Možná to, že mi dal skvělou mamku, která mi pomáhá a také příležitosti, kdy jsem byla šťastná. Ale nic netrvá věčně a nejlepší lidé odcházejí a umírají.
Simon odešel a Jules zemřel. Zřítil se k zemi s letadlem a nebylo mu pomoci. Nemělo se to stát. Tyhle věci se prostě běžně nestávají!
Ale něco mě to naučilo. Vážit si toho co mám. Ano, pravda. Ta hluboko sahající, svazující bolest co mi bere dech nikdy nezmizí. Protože se Simonem jsem přišla o kus srdce a s Juliánem o kus duše. Ale cítím Julesovu ruku držící mě za rameno kdykoliv klopýtnu. I když to strašně moc bolí, nějak cítím, že to tak přes to přese všechno má být.
Ve sluchátkách mi zní známá melodie
Simon je šťastný a Julese už taky nic netrápí. Věřím, že ať je kde chce, je taky šťastný. Život mi seslal lidi, na které jsem se mohla spolehnout a zažila s nimi spoustu krásných věcí.
Začíná pršet.
Zvedám ruce nad hlavu a vítám prudký déšť, který mi smývá nové a nové slzy, protéká mi skrz prsty a smáčí mi vlasy.
"Did you follow your, follow your fire?"
Nevím co zítřek přinese. A je mi to jedno. Vím, že to ustojím. Už jen kvůli tomu, aby nezemřel celý ten, kterého jsem tolik milovala, protože on byl takřka polovinou mě. Aby nebyl zapomenut ten, co mi zahýbal životem.
Odcházím, ale já vím, že se vrátím.
Vrátím se.
ČTEŠ
Druhé setkání ✔
RomancePokračování příběhu Vzpomínky. Simon přijede na závody na letiště a Hlavní hrdinka neví, jestli se má těšit, nebo být ve stresu. Naštěstí jí náladu vždy zvedne její nejlepší kamarád - Jáchym. Ale bere ho stále jen jako kamaráda nebo doufá v návrat k...
