Kouzelný Kluk (Mavy)

Večerní sraz

Karle nikam nejdeš.....nebo jo.....ach bože... seděl jsem na posteli a pořád přemýšlel jestli jít nebo zůstat. Když půjdu dozvím se co po mě chce a proč mi řekl puso ale zase nemůžu vědět jestli si nedělá jen srandu. Ach nenávidím se...jsem tak nerozhodný......fňukal jsem tiše u postele s hlavou v dlaních. 

Dobře....půjdu..ale hned co se dozvím co mi chtěl půjdu. Konečně jsem se rozhodl. Tichým krokem jsem opustil společenskou místnost a mířil do knihovny. V tuhle dobu máme zakázáno se pohybovat po škole. Kdybych potkal učitele měl bych utrum. 

Našlapoval jsem jako myška. V hlavě se mi honily myšlenky proč to sakra dělám. Proč mě tak blonďák nazval.

Sedím na studeném stole a tisknu kolena k sobě. Kolem mě byla jen tma a hromové ticho ve kterém se ozývaly jen mé myšlenky. Minuta za minutou ubíhala a já se ptal sám sebe jestli to mám zapotřebí. Proč takhle sakra ztrácím čas. 

"Ahoj" objevila se postava z tmy. Blonďákovo těle zahalovalo jen plandavé tílko a krátké kraťásky. 

"Nazdárek" zašeptal jsem nervózně.

Slezl jsem ze stolu protože jsem byl už celý promrzlý. 

"Co jsi potřeboval ?" odhodlal jsem se zeptat když jsem se opřel o regál s knížkami. 

"Víš....jsi takový.....roztomilý...." řekl a popošel ke mě. Zdál se být menší.....ale opak je pravdou je celkově větší. Jeho ramena, bicepsy a boky byly o hodně objemnější. 

"Co prosím....?" zašklebil jsem se i když to asi neviděl. 

Co to právě řekl...roztomile....on mě snad.....ne to ne....to není možný. Snad není....Co se to sakra kolem mě právě děje. 

"Máš hezký úsměv....v hodině lektvarů jsem z tebe nemohl spustit oči" zvedl ruku a bříškem prstu mě přejel po tváři od čela přes dolíčky až k bradě. 

Celý jsem se zachvěl.... Snad to bylo tím chladem. 

"Dobře....." odpověděl jsem nejistým hlasem "já..já už musím jít" řekl jsem vyděšeně a s hrůzou v očích jsem chtěl vyklouznout z jeho spárů....

"Ne....počkej....potřeboval bych ještě něco" řekl a zastavil mě rukou. 

Moje nejhorší představy se splnily teď mě políbí a ošuká....ach bože... ne...já to nechci.....

"Ne já to nechci do prdele" vyděšeně jsem přitiskl víčka k sobě a čekal až to začne. 

"Ne to opravdu ne...potřeboval bych doučování formulí" řekl.

"Dobře určitě zítra se uvidíme....emmm ahoj" odstrčil jsem blonďáka a utekl pryč. 

Doběhl jsem v rekordním čase do pokoje. Rychle jsem se svlékl do trenek, lehl si do postele a snažil se co nejrychleji usnout. Musím na celý večer zapomenout. Nechci si pamatovat ani slovo. Já osel jsem tam neměl vůbec chodit. Neměl jsem mu vůbec říkat ano......co mám teď sakra dělat. 

21. 1. 2019.