Nechápu proč toho kluka mám takovou touhu chránit.
Ale už jsem toho řvaní měl pokrk.
"Táhni do háje Hoowo!" Zařval jsem na wendiga, ale on ne a ne odejít.
A dost! Už jsem byl tak rozzuřenej že jsem se nedokázal ovládat, a tak jsem se rozběhl přímo na něj.
Už jsem se chystal skočit ale on byl rychlejší a odrazil mě jeho parohama a já jsem skončil na zemi s několika dírami na břichu.
Bolelo to tak moc že to nedokážu popsat, ale bolelo to tak moc že by normální člověk omdlel.
Už jsem se zvedal ale on mě uzemnil jeho parohama tak to bolelo že jsem zaknlňučel snad přez celý svět. Nevěděl jsem co dělat a tak mě napadla ta největší blbost na světě. A to dělat mrtvého. A višlo to odešel a šel na ty upíri a tak jsem využil situace a zvedl se a rozběhl se po wendygovi a skočil mu na záda a on to samozřejmě nečekal a tak jsem se mu zakousl do krku. Dalších 5 minut ještě se bránil ale pak to vzdal a nebránil se a tak jsem ho pustil. Přece nejsem bezcitná nestvůra." A táhni Hoowo než tě opravdu zabiju!" Zakřičel jsem a on zdrhl. A teď vyřešit ještě jednu věc. A to ty upíri. Šel jsem k nim pomalu jako oni ke mě před pár dny. Tvářili se trošku vystrašeně když mě vyděly přemoct mocného wendiga. Došel jsem k nim a očmuchal toho kluka (Taeho) abych zístil jestli není zraněný. Naštěstí nebyl zraněný a tak jsem mohl s kladným srdcem odejít, ale ten kluk mě ještě zastavil. "Děkuju ti neznámí" a usmál se na mě. Tato slova a úsměv mě zahřáli u srdíčka.
