My daddy

1. kapitola

Z pohledu Angel:

Cítím svíravý pocit, srdce mi buší, div mi nevypadne z hrudi. Přemýšlím, do čeho jsem se to dostala. Kam vlastně jedu? Nevím, mé oči kryje černá saténová páska, vedle mě sedí neznámý muž a já přemýšlím, jak utéct.
Můj plán je následující. Počkám až auto zastaví, vystoupím z něj, strhnu si pásku a uteču.

Z mých myšlenek mě probudí brždění a úplné zastavení auta. Mé podvědomí začíná jásat, sice stále cítím svíravý pocit, avšak myšlenky na útěk ho zmírňují. Uslyším otvírání dveří, opatrně na pokyn vystupuji a akce může začít. V momentě, kdy jsem stála pevně na nohou, strhla jsem si šátek z očí, rozhlédla se kolem sebe a dala se na útěk.
Najednou narazím do něčeho tvrdého a kolem mě se omotají silné paže. Než si stihnu toho člověka, co mi zmařil útěk, prohlédnout, opět mám na očích černý šátek.
,, Moje maličká, zlobíš. Co si myslíš, že si tě nechám hned utéct?'' v uších mi zněl hrubý chraplavý hlas. Po zádech mi přeběhne chlad, až mě to donutí se zatřást. ,, Miláčku, víš co dostanou zlobivé holčičky?'' šeptal dál a furt mě držel u sebe. Zakroutila jsem hlavou, nebyla to odpověď na jeho otázku, pokroutila jsem jen hlavou nad jeho vyjadřováním. Co o sobě myslí? Jenže on si to kroucení hlavou zřejmě vyložil jako odpověď. ,, Ne? Ty nevíš? Malé holčičky dostanou trest. Trest, aby už nezlobily. A teď pojď semnou, nezkoušej dělat blbosti, protože už teď si mě naštvala.''
A tak i přes svou zpurnost, tvrdohlavost a hrdost jsem šla s ním pomocí jeho pomoci, se zavázanýma očima někam do neznáma.

Po nějaké době, odhaduji tak po pěti až deseti minutách jsme nastoupili do výtahu. Výtah se rozjel směrem nahoru. Poslouchala jsem pozorně, snažila jsem se vnímat i bez zraku. Jeli jsme do prvního, druhého a třetího patra. Myslela jsem, že už to bude naše patro, jenže jsem byla v omylu. Po chvíli jsme totiž jeli dál. Až v patnáctém patře jsme vystoupili. Když jsem slyšela číslo patnáct, začalo se mi dělat zle. Nesnáším výšky, nedělají mi dobře.
Dveře výtahu se otevřely, ten záhadný muž mě jemně, ale přes to dost silně zatlačil do lopatky na znak, že jdeme a poté si dal ruku kolem mého pasu a vedl mě pár metrů. Když jsme se zastavili, chtěla jsem si sundat šátek, avšak jeho ruce mi v tom zabránily.
,, Ještě není čas, princezno moje. Uvidíš mě, jednou ano, ale ne teď. Ale víš na co je čas teď?'' ptal se, jenže z mých úst na první pokus nevyšlo nic.
,, Proč vás nemůžu vidět? Co si o sobě doprdele myslíte! Nejste normální! Unesl ste mě! Strčte si ty svoje tresty třeba doprdele, já odcházím!'' ano, jak už jste si všimli, můj hlas byl zpět a moje sebekontrola s ním. Začala jsem po něm řvát. Strhla jsem si šátek a už chtěla udělat krok směrem k výtahu, který byl předemnou, jenže najednou jsem byla přitlačena čelem ke zdi. Byl to celkem silný náraz doprovázen dalšími jeho slovy, které už taky nebyly zrovna milé.
,, Co si o sobě myslíš? Uklidni se! Odteď jsi moje, moje malá holčička, moje subina. Budeš mě milovat a chtít mě tak, jako já tebe. Budu se o tebe starat. Ale teď, tvé chování nejde ignorovat, avšak je to první trest, tak budu mírnější.'' řekl a ve chvíli se mi na očích objevil zase ten černý šátek, hned na to si mě přehodil přes rameno a šel semnou někam. Netrvalo to dlouho a pod mýma nohama se opět ocitla pevná zem, kterou jsem během chvíle zase ztratila. Ocitla jsem se na jeho klíně, s tím že si mě přehnul přes kolena, stáhl mi kalhoty. Začala jsem sebou cukat, jenže štiplavá velká rána na můj zadek mě zastavila. ,, Přestaň sebou cukat a házet, nebo jich nedostaneš deset, ale rovnou dvacet.'' vrčel mi do ucha a mě se to z neznámého důvodu líbilo. Na mé půlce přistála další rána, chvíli mi místo hladil a dal mi další a další. Poté co jich bylo deset mi zadek pohladil, natáhl mi kalhoty a posadil si mě na klín.
,, Už budeš hodná?'' zeptal se mě.
,, Ano.'' moje odpověď byla jednoznačná, nechtěla jsem, aby vše šlo po zlém, ne dnes. Jsem unavená, hladová. Opřela jsem se o něj, hlavu si položila na jeho rameno a moje oči se pomalu začaly zavírat.
,, Musíš být unavená holčičko, jsi šikovná, zvládla si to. Už se těším, až budu v tobě a budu tě tvrdě šukat a ty budeš řvát bolestí i slastí.'' zašeptal mi do ucha a já jsem v klidu usnula v jeho náruči.

Z pohledu Valentina:

Byla tak krásná, ještě jak na mě usnula. Je ještě dítě, na jejím chování to šlo místy vidět, avšak je to moje malá holčička. Zvládne to, už bude dobře, budeme jenom spolu a já se o ni budu starat. Vzal jsem si ji do náruče, odnesl ji do jejího pokoje, svlékl jí, nechal jsem jí jen kalhotky. Položil ji do postele, přikryl ji, poté jsem jí dal pusu do vlasů a nechal jí spát. Sám jsem šel do své pracovny, kde jsem prošel pár papírů a k tomu si dal sklenku mojí oblíbené whisky.