Cesta mým životem

Kapitola První

Tak, jako každý jiný se narodí a začne si psát svůj příběh, tak i pro mne začal, a to zcela neobyčejný. Úplně na začátek se chci představit. Jsem 20letá holka, studující technickou školu v posledním maturitním ročníku, co ráda píše, poslouchá hudbu a tráví svůj volný čas s přítelkyní (ale o tom později).
Jako malá jsem vyrůstala jako jedináček.. Hned od malička jsem si více rozuměla s maminkou. Hodně jsme si hrály, malovaly a skládaly ze stavebnic. Má oblíbená stavebnice bylo lego, takže jsem dokázala u lega strávit klidně i celý den. Také jsme hodně jezdily na kole – já vepředu před mámou a ona hned za mnou, aby mě měla pod dohledem. Jo, s mámou jsme si hodně rozuměly, zatímco s tátou jak kdy. Čas jsme spolu moc netrávili, hodně pracoval, protože jsme měli hodně dluhů. Nejlepší to mezi námi bylo, když jsme jezdívali na dovolenou. Táta byl vždy takový blázen a dokázal udělat srandu. Mám hodně vzpomínek na dětství, hlavně díky spoustě strávených chvil na dovolených. Jezdili jsme hodně po České Republice ale i na Slovensko, kde jsme měli známé. Za nimi jsme jezdili vždy o prázdninách, ale i přes rok. Vždy jsme se střídali. Jednou oni k nám, poté my k nim. Stali se pro mě takovou naší rodinou, za kterou jsme hodně jezdili a trávili spolu příjemné chvíle na výletech. S naší pravou rodinou jsme se moc nescházeli a neměli tak dobrý vztah, jako právě se Slováky. Čím víc jsem byla starší, tím méně jsme jezdili za rodinou na Slovensko a tím víc se naši hádali. Když mi bylo asi 9 let, přestala jsem s mámou trávit tolik času a začala se bavit spíše s tátou. Celé se to obrátilo a já pomalu ztrácela kontakt s mamkou a chodila si povídat za tátou. Chodila jsem za ním do garáže na zahradě, protože tam trávil nejvíce času, pokud teda nebyl zrovna v práci. Byl to takový srandista, blázen, myšlenkami lítal někde v oblacích. Vyloženě to byl snílek, proto hodně nasliboval a potom nic z toho nesplnil.. Hodně sliboval ve smyslu „vezmu tě do aquaparku, pojedeme do zoo a pojedeme na duhovou louku česat jednorožce apod.“ ale nikam jsme už nejezdili ani nečesali jednorožce. Brala jsem to, jako by na mě neměl čas. Jakoby pro něj byla garáž lepším místem, než být se mnou a celkově se svou vlastní rodinou. Nutno podotknout, že v garáži neopravoval auta, nebo nevytvářel veledílo hodné Nobelovy ceny. Bohužel si pořídil takovou velkou věc, které vyloženě propadl. Byla to pálenice, ve které se čas od času ztrácel.
Vždy když jsem chtěla tátu najít, věděla jsem, že ho najdu zrovna tam. Chodila jsem si za ním povídat, i když mě štvalo, že musím za ním zrovna tam, byla jsem přes to ráda, že s ním alespoň nějakým způsobem můžu trávit čas. Zábavné bylo, když jsem za ním došla a on byl zrovna na odjezdu pryč autem a tak mě vzal sebou. Jeli jsme třeba i jen kousek od domova s motorovou pilou v kufru, abychom mohli pořezat dřevo ze stromů, které spadly po vichřici. Díky takovým bláznivým epizodám a společnými jízdami autem jsme si k sobě našli cestu. Neznamená to ale, že se naši přestali hádat, ba naopak, začali se hádat čím dál víc. Ani vlastně dodnes pořádně nevím, kvůli čemu to bývalo. Vždy to znělo jako nějaká banální kravina, ale v pozdější době to bylo hlavně kvůli penězům.

Táta, ač byl skvělý, uměl poradit, byl přátelský, zábavný a dokázal vyslechnout, měl i své špatné koníčky a snadno propadnul automatům, alkoholu a hlavně půjčování si peněz od lichvářů. Mamce to tajil a tak neměla páru o tom, kolik a kde si půjčuje, natož že si něco půjčuje. V mamce ztratil po čase důvěru a začal se více svěřovat mě. Jednou jsem šla za ním, když zrovna s někým volal. Začala jsem ho vyslýchat a nakonec sám přišel a řekl mi: ″slib mi, že to nepovíš mamce. Já jsem si našel kamarádku, Helenu.“ Vůbec mi to v tom věku nedocházelo, bylo mi necelých 10. “Jo jasně, neřeknu jí to, bude to naše tajemství.” Takže jsem se dozvěděla, že taťka si našel milenku. Nevím, co přesně spolu měli, ale jezdili jsme za ní a za jejím synem docela často. Vždy jsme se vypařili a prostě odjeli. Bylo to zrovna v období, kdy byla mamka těhotná a čekala mého nynějšího bratra Temelína. Díky tomu, že mi taťka řekl o milence, jsme se hodně spřátelili, mamka do teď říká, že si mě kupoval penězi (což celkem postrádá/lo logiku, když žádné neměl). Navíc i přesto to nebyla pravda. Prostě jsme spolu měli jen tajemství a to nás k sobě hodně přitáhlo. S mamkou jsem od té doby vztah moc dobrý neměla, pořád jsem byla s tátou a mamka byla na všechno sama. Až do okamžiku, kdy mamka zjistila, že se táta s někým tahá. Všechen kontakt utnul a začal snad i víc pít. Stalo se i to, že na Vánoce vyvolal zbytečný konflikt, aby mohl jít do hospody, kde naházel asi 20 tisíc do automatu, které samozřejmě prohrál. Ale on byl v klidu, protože si na ty naše Vánoce a Vánoční dárky půjčil. Asi si myslel, že když vezme jednu půjčku, tak to tou druhou splatí. Jenže dluhy se navyšovaly a táta už nevěděl z které do které.Veškeré spory začínaly už jen díky penězům, které chyběly.
Když mi bylo asi 13 let, zažila jsem jednu z nejhorších – jak jinak než hádek, které u nás panovaly. Mamka dávala zrovna spát mého 3-letého brášku. Přišla jsem k nim do ložnice, kde taťka na mě volal ze dvora, ať mu hodím ponožky, že jede pryč. „No já ti je házet teda nebudu, uvařila jsem ti kafe tak si ho pojď vypít.“ „Nee hoď mi ty ponožky.“ Nenapadlo mě v tu chvíli nic jiného, než vzít to jeho uvařené kafe a vylít ho do umyvadla. Nějak se mezi námi rozbouřila vlna nevole a táta byl najednou u ložnice. Dostal nějaký amok či co. Rychle jsem zavřela dveře a zamkla, dostala jsem z ničeho nic záchvat breku a cítila se v ohrožení. Jelikož mamka už rezignovala a snažila se to neřešit, tak s tím nic nedělala a dál ležela u bráchy a snažila se ho uspat. V tom jsem slyšela, jak jde táta do kuchyně a z šuplíku si něco bere. Najednou došel k zamknutým dveřím a volá na mě, ať je otevřu, jinak ty dveře rozmlátí. Já úplně v křeči volala, ať toho nechá a jde pryč, že se ho bojím. Tak jsem to řekla snad 1000 krát a stejně to nepomohlo. To, co si vzal v kuchyni, byl nůž, kterým začal rozřezávat dveře do ložnice. Strašně jsem plakala a prosila ho, ať jde pryč. Ale on ne a ne odejít. Celé dveře rozřezal a já na něj skočila, protože jsem věděla, že chce něco udělat mamce, I když nevím jaký měl k tomu důvod, protože mu nic neudělala, nijak ho nevyprovokovala. Moje síly na něj ale nestačily a tak mamku začal dusit. Co mi říkala po té mamka, tak si myslela, že si dělá jen srandu. Jenže po tom, co začala lapat po dechu, si uvědomila, že tohle sranda opravdu není. Nějak se zvedli z postele a dál se požduchovali a dusili cestou z ložnice po schodech dolů až do obýváku, kde si táta místo nože, vzal pohrabák na popel a začal jí vyhrožovat, že jí zabije. Máma se hodila těžce do klidu a s velkou rezignací mu řekla: “tak pojď, zabij si mě, je mi to už jedno” a já jen nechápavě stála jak solný sloup mezi nimi. Byla jsem u mamky a snažila jsem se je od sebe nějak dostat, řvala jsem na ně, ať toho nechají. Hrozně jsem brečela a bála se, co se stane.. Najednou ho to nějak přešlo, sbalil se a šel do garáže. Pak už byl klid. Vím, že mamka šla za ním ještě do garáže, ale co se tam dělo, o tom už nic nevím. A přesně po takových hádkách, které se u nás konaly dost běžně se to celé schylovalo k datu 3.3.2013. Dost magické číslo, když si to teď tak vybavím. a to je příběh pro další kapitolu.