Tento příběh vypráví o mladé dívce, která to v životě nemá jednoduché. Je dcera samotného Pána Zla a Bellatrix Blackové. Po roce, který ztrávila v největším kouzelnickém vězení, se vrací do školy čar a kouzel v Bradavicích...
Je už skoro říjen a Luna jde poprvé na svou soukromou hodinu obrany proti černé magii. Protože profesor Lupin náhle onemocněl a museli své hodiny odložit.
Momentálně mladá kouzelnice stojí před kabinetem svého profesora. Je velice nervózní, ale také se velice těší. Ráda se učí nová kouzla. Zaklepala na dveře. ,,Dále.'' ozvalo se z poza dveří a dívka vešla dovnitř. ,,Dobrý den pane profesore." zavřela za sebou dveře. Profesor ji pokynutím ruky nabídl, aby se posadila na pohovku, která stála za jeho stolem. ,,Jsem rád, že jsi nakonec přišla." podíval se ji do očí, jako tenkrát ve vlaku. ,,Dnes bych chtěl začít s vykouzlením patrona. A to pomocí kouzla Expecto Patronum. Takže..." postavil se, obešel stůl a zastavil se přímo vedle ní. ,,pokud budeš chtít vykouzlit patrona, musíš myslet na šťastnou a velice silnou vzpomínku. Musí být opravdu silná, aby jsi vykouzlila úplného Patrona." Luna přikývla na souhlas, zvedla se a přešli k bedně, kde byl zavřený bubák. ,,Až odklopim víko, víš co máš dělat. Vyslovit Expecto Patronum a přitom myslet na velice šťastnou vzpomínku." kývla hlavou na souhlas.
Profesor Lupin odklopil víko od bedny, ze které vylétl mozkomor. Luna pevně uchopila svou hůlku, zavřela oči a snažila si vybavit nějakou velice silnou a šťastnou vzpomínku. Hned si však vzpomněla na svůj první den v Bradavicích, jak se po dlouhé době cítila zase v bezpečí. A samozřejmě i na Siriuse, který ji tenkrát přivedl na nástupiště. ,,Expecto Patronum." vyslovila. Z hůlky vyšla záře, která pohltila celou místnost a zahnala mozkomora zpět do bedny, kterou profesor Lupin zase zavřel.
,,Výborně Luno. Výborně." usmíval se od ucha k uchu. ,,Patronovo zaklínadlo by na poprvé nezvládl ani Brumbál a to už je co říct." řekl pyšným hlasem profesor a úsměv z tváře mu nemizel, Luně však ano. Šla si sednout na schody a opřela se o zeď. Profesor Lupin ji následoval a posadil se vedle ní. ,,Na, uleví se ti." podal ji kousek čokolády. ,,Děkuji, ale čokoláda vše nedá do kupy." odmítla ji, zvedla se a přešla k oknu, vzhlédla k nebi a její oči spočinuli na srpečku měsíce. Na okamžik se zarazila, přišlo ji, že cestou na profesorovo stole zahlédla noviny. Noviny, které na titulní straně nesli, pro ni, velice známou tvář. Odklopila zrak od měsíce a podívala se na noviny.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Siriusi, zvládl jsi to." stekla ji slza po tváři. Zvedla hlavu k profesorovi Lupinovi. ,,Jak dlouho? A proč mi o tom nikdo neřekl?" nevěděla, zda se má radovat, brečet nebo být naštvaná, že ji nikdo neinformoval. ,,Luno, chceme tě jen chránit." odpověděl. ,,A před čím? Před mou jedinou rodinou?" hleděla mu přímo do očí. ,,Ty víš koho je Black zastánce!" zvýšil na ni hlas. ,,Sirius není zastánce Voldemorta. A říkejte mu tak, já se toho jména nebojím." vzpřímeně a odhodlaně si stoupla přímo před svého profesora. Stále mu hleděla do očí. Měla jasno, že už před ničím ani nikým neuhne.
