Křišťálový zámek

Prolog

Kdysi dávno vládl téhle zemi jménem Nazareth zlý a chamtivý král. Vládl dlouho a dlouho žili jeho lidé v chudobě a strachu, ale pak se jednoho nepříznivého zimního dne narodila jeho ženě malá holčička dali jí jméno Miraceti . Bylo zvláštní, že ačkoli byl král zlý a krutý vládce otec z něj byl láskyplný. Princezna té mrazivé noci dostala do vínku jistý druh magie, na první pohled se jeji magie zdála chladná a ledová jako sám led, ale při bližším pohledu jste zjistili, že to, co se jevilo jako led byly krystaly, a to co vypadalo jako sníh byl jejich prach. Na chvíli se zdálo, že Královo ledové srdce roztálo, a že by se všichni mohli mít nakonec dobře, ale pak se stalo něco, co nikdo nečekal. Královna ochořela a ikdyž dlouho bojovala svůj boj nakonec prohrála. Dlouhé týdny král s princeznou truchlili, a když pak přestali, tedy alespoň král, stál se ještě chladnějším a zlejším. Malou princeznu zamknul v hradě a nikdy neměla poznat nic ze světa za jeho zdmi. Ale jak princezna rostla začal ji svět venku zajímat, plížila se zahradami s nadějí, že jednou najde východ v obřím kamenném bludišti, které nechal král kolem zahrad udělat. Našla si kamaráda, chlapce  který jednoho slunného dne zabloudil v bludišti. Stali se z nich nejlepší přátelé a později mezi nimi vzrostla velká láska. Na malou chvíli bylo všechno v pořádku, ale nic netrvá věčně. Král zjistil, že se jeho dcera schází s neurozeným a nemohl, nebo nechtěl to jen tak přejít. Poslal do bludiště svá monstra, aby chlapce našla a zabila. Po téhle raně zůstala princezna zlomená a sama, až do chvíle, kdy utekla a přidala se k vzbouřencům, které vedl mladý velitel jménem Lorcan, a ten se nezdráhal udělat to, co bylo nutné, zabít krále a osvobodit zemi. Princezna mu pomohla dostat se do paláce, a když bojoval se strážemi proplížila se do králových komnat, aby ho zabila, ale král tam na ni čekal. Když k němu přistoupila a zvedla nad hlavu ruku s krišťálovou dýkou odvaha i nenávist ji najednou opustila a ruka ji v dalším okamžiku poklesla. Král jí dýku vytrhl z ruky a ona si pomyslela, že teď ji určitě zabije, ale nestalo se tak. Místo toho ji objal a do ucha ji pošeptal svá poslední slova, protože chvíli na to si křišťálové ostří zabořil do srdce a padl své dceři mrtvý k nohám. Všichni prozpěvovali její jméno, ale jí do zpěvu nebylo, a když zjistila, že vrchní část hradu je zničená vzala všechnu svou magii a vystavěla hrad z bílého křišťálu. Ale nemohla zůstat... "Dokud budu na živu bude křišťálový zámek stát, ale jakmile zemřu zamek padne spolu se mnou. Mysli na to Lorcane, když se objeví praskliny znamená to, že umírám takže musíte odejít, jinak vás to pohřbí!" varovala jej a ještě ten den zmizela, jako by se po ní slehla zem...