Křišťálový zámek

Návštěva jiné země

Po tom, co ji král v podstatě poručil, že s ním pojede do Nazarethu nemohla usnout. A pak tady byla ještě jedna věc, která jí nedala spát a to byla cesta. Schůze se kona ani ne za dva týdny, jak se tam chce tak rychle dostat, když jí trvala cesta tyden a půl? To jí bylo zahadou. Naneštěstí dostala hned další den odpověď.
"Mono seznam se s naší slepou čarodějkou Enrikou Vido" řekl král a tím poukázal na starou baculatou ženu s šedivými vlasy, která je sledovala slepýma očima.
"Enriko tohle je Mona z obchodu s kameny." Stařena k ní natáhla ruku, ale Mona se chvíli zdráhala. Slyšela, že čarodějnice dokáží poznat, když je někdo obdařený magii pouhým dotykem. Nakonec ji, ale ruku podala, protože by špatně vysvětlovala důvod.  Stařena na sobě nedala nic znát, takže to byla asi jen pověra.
"Madam Enrika nás přenese tak blízko, jak bude moct, ale pak budeme muset dojet, protože od jistého území zafunguje pravděpodobně královská bariéra." vysvětlil a ona jen zadoufala, že bariéra opravdu zapůsobí. Vše, co si sebou brala bylo pevně připásáno popruhy k Siriusovu sedlu, takže jakmile král poručil všichni nasedli a čarodějka se dala do práce. V jednom okamžiku ji pálilo do očí letní slunce a v druhém byla ve stínu obrovského dubu z dubového lesa, který se nacházel kousek od královského města. Král zamrkal rozhlédl se kolem sebe, pak se nechápavě podíval na jednoho ze svých můžu, kterého neznala jménem a ten jen pokrčil rameny.
"Je snad něco špatně?" zeptala se, ačkoliv moc dobře věděla, co je špatně. Bariéra byla stržena v den, kdy pravý král padl a Lorcan neví, jak ji znovu postavit.
"Měla nás zachytit bariéra, ale z nějakého důvodu se tak nestalo. Obávám se, že tady jsme brzo." odpověděl, ale pokynul své družině aby pokračovala v cestě. Když cvalem dojeli k hradbám královského města Nazar museli zpomalit, jelikož v městě se nesmělo jet rychleji než klusem. Dojeli k branám paláce, tam musel král prokázat svou identitu a pak je pustili dál. Na nádvoří si sloužící převzali koně a ke králi přistoupil postarší muž s plnovousem a vznešeným oděvem.
"Klaním se vaše výsosti." pronesl s hlubokou úklonou.
"Neočekávali jsme vás tak brzy." přiznal muž.
"Mé jméno je Lucius a jsem hlavním rádcem jeho veličenstva krále Lorcana. Bohužel se obávám, že vaše komnaty ještě nejsou připravené, ale nechám je ještě dnes připravit, takže pokud by vám nevadilo a odebrali byste se do salónku ihned jeho veličenstvo upozorním, že jste již dorazili." sdělil jim.
Čekali asi hodinu než se jedny ze dvou dvoukřídlých dveří otevřely a v nich stanul Lorcan, král jenž nedodržel slib. Mona ihned sklopila pohled k zemi.
"Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat." řekl místo pozdravu a přelétl pohledem celou jejich skupinu.
"To je v pořádku, přecijen jsme přijeli brzo, ale to kvůli tomu, že nás nezastavila vaše bariéra." odvětil Cassian a druhý muž jen kývl.
"Ano strhl jsem jí, protože jsem se doslechl o tvé čarodějce." zalhal. Zpod řas se na něj podívala. Vypadal skoro stejně, jako když odcházela. Vysoký, svalnatý, hnědovlasý muž s ostře řezanými rysy, které věkem ještě prohloubily. Jediné, co na něj bylo jinak byly jeho oči. Kdysi je měl oříškově hnědé, ale teď byly skoro černé a temnota z něj i sálala. Zamračila se, ale nic neříkala. 
"Vaše komnaty budou za hodinu připraveny do té doby vám mohu nabídnout občerstvení v křišťálovém salónku." nabídl a když její král kývl, zavedl je do horních pater tvořených z jejího křišťálu. Když šli dlouhou křišťálovou chodbou pocítila nutkání natáhnout se a přejet rukou po hladkém povrchu zdí, rozumně to nutkání potlačila, ale pak ucítila jak jí magie v krvi zpívá. Jako by říkala, pamatuji si tohle jsem vytvořila, a na tenhle zpěv odpovědělo něco mocného v samém srdci paláce. Byla s palácem jedno a to samé, ale nikdy by si nepomyslela, že tady vytvoří zdroj. Byla jako v transu, když procházela palácem a ta mocná věc uvnitř hradu jí zpívala její vlastní píseň. Z transu ji probral až zkoumavý pohled Cassiana, který jako by také pocítil moc dřímající v útrobách paláce. Lorcan je zavedl do sluncem prozářené místnosti, která očividně sloužila jako salónek. Byla zařízená v bledě modré barvě s třemi prostornými, bledě modrými sofa a párem křesel vyhotovených ve stejném stylu. Sofa byli v kruhu a uprostřed byl podlouhlý křišťálový nízký stůl, který byl vpuštěn do země, takže jej musela stvořit ona sama. Až později si všimla, že nohy sofa i křesel jsou také zapuštěny do podlahy, ale nebyla si vědoma toho, že by tvořila nábytek, když se jí o ruku otřela neviditelná bytost pochopila. Ona nábytek nevytvořila to palác sám, lidé pouze potáhli křišťál látkou. Když se jí znovu opřela do ruky ta neviditelná bytost jemně ji pohladila, aby jí řekla jak dobrou práci odvedla. Pomalu začala zjišťovat, že zdroj který tady vytvořila byl jako mládě, které žádalo pochvaly za všechnu svou dobře vykonanou práci. Palác zapředl, opravdu zapředl jako kočka až sebou všichni v místnosti polekaně trhli. 
"Co to bylo?" zeptal se Cassian.
"To byl palác, asi jej něco velmi potěšilo." odpověděl a zamyšleně přejel jejich skupinu pohledem až jím zastavil u ní. 
"Ach nevšiml jsem si, že je mezi vámi žena." řekl najednou a dál na ni upíral pohled. Cass se zasmál.
"To se ani nedivím, má přítelkyně se od našeho příjezdu snaží být opravdu nenápadná." řekl a upřel na ní pobavený pohled.
"Tak to skutečně nechápu proč, vždyť je tak půvabná. Jen kdyby zvedla svou tvář, abych si ji mohl dobře prohlédnout." řekl a v jeho hlase rozeznala sotva patrný příkaz. Cassian si odkašlal a ona jen neochotně zvedla oči a tvář k muži, kterému přenechala svůj trůn. Král Nazarethu šokovaně  rozšířil zornice, ale pak se usmál a přikročil k ní. 
"Smím znát tvé jméno?" zeptal se s vyceněnými zuby.
"Jmenuji se Mona." odpověděla přiškrceným hlasem a palác se zatřásl, jak reagoval na pocity své stvořitelky. 
"Krásné jméno spanilá Mono." zavrněl a ona ho sotva poznávala, kde byl ten laskavý muž, který jí pomohl zachránit její království. Cassian jako by vytušil, že jí není příjemné, jak je blízko zakročil. 
"V jakém stylu jsi říkal, že bude ten ples?" zeptal se, aby na sebe ztrhl pozornost druhého vladaře, ten se otočil a hodil po něm znuděný pohled.
"Maškarní." odvětil s pramalým zájmem. 
        Když konečně dostali komnaty všimla si Mona, že měla komnaty spojené s Casianem a Mikem. Jejich zavazadla už tam byly a tak zaklepala na Mikovy dveře, jen zabručel, že může vejít. 
"Myslíš, že tě poznal?" zeptal se hned z rány Mike a ona se na něj zamračila.
"To si piš." odpověděla a s povzdechem se svezla na jeho postel.
"A co budeš dělat?" chtěl vědět, ale na to jen bezmocně pokrčila rameny.
"Měla by sis nárokovat trůn." navrhl a palác zaševelil na souhlas. 
"Vědělas to? Zěs tady vytvořila pramen?" zeptal se a ona na něj jen hleděla.
"Nevěděla, když jsem odcházela ještě tady nebyl." odpověděla.
"Je to jako nějáká nestvůra." pronesl a při jeho slovech na něj celá místnost jakoby zavrčela.
"Ježiš tak promiň." omluvil se do vzduchu a místnost ztichla.
"Nevím jestli tady dokážu usnout." přiznal Mike.
"Nápodobně." ozvalo se od dveří, když se oba otočili spatřili, jak ve dveřích stojí Casian  a ležérně se opírá o rám. 
"Pardon, že vás dva vyrušuju." omluvil se s vědoucím úsměvem a Mona zrudla, když si i Mike uvědomil na co král naráží následoval jejího příkladu a král se dal do bujarého smíchu.
"Kdybyste se teď viděli." řekl jim, přešel místnost a posadil se do křesla u okna, které bylo jako většina nábytku v paláci zapuštěno do podlahy přesně v místě, kde sedávala její matka. Musela zauvažovat, jestli palác nějak nepřevzal její vzpomínky a myšlenky, když ho vytvářela. 
"Takže prozradíš mi, proč byl tebou Lorcan tak šokován nebo mám hádat?" obrátil svou pozornost k Moně a ona se bravůrně vyhnula jeho pronikavému pohledu tím, že si začala prohlížet  nebesa nad postelí. 
"Víš byla jsi mi povědomá, proto jsem si tě chtěl držet blízko a teď? Jsi jako ten nejsložitější hlavolam, a já mám opravdu rád hlavolamy. Předpokládám, že se s Lorcanem znáte, taky aby ne, byla jsi princeznina nejbližší přítelkyně." odmlčel se, aby jí dal chvíli.
"Zabil ti princeznu před očima? Nebo jsi jí pomohla uprchnout?" chtěl vědět a dále ji provrtával pohledem.
"Neviděla jsem, co se stalo princezně a nevím, kde je." odpověděla a zpříma se mu podívala do očí. Chvíli se na sebe koukali a pak král pokrčil rameny.
"No je to v podstatě jedno, ale asi by sis měla dávat na krále pozor, očividně si myslí, že něco víš." sdělil jí ledabyle a ona se zasmála. Ano, ona opravdu něco věděla, ale rozhodně to nebylo to, co král myslel.