Láska...., jo to slovo znám,když se nad tím zamyslím znám i ten pocit. Vtíravý pocit, kvůli kterému nemůžeš spát, jíst, normálně přemýšlet, nic... jen sedíš, vzpomínáš a myslíš na NĚJ. Tvář, oči, úsměv, hlas a smích, ten jeho smích miluji ho a úsměv, který mi dodá pocit bezpečí nebo mě dokáže rozesmát nad tím, jak se krásný až dokonalý. Miluji i to na něj myslet, ale zárověň to nenávidím. Nechci ho milovat ničí to NÁS, existenci nás dvou jako celek jako prátele. Políbila jsem ho, divil se, řekl ne, "nemůžu". A teď díky mé hloupé chybě trpím. Proto jsme jen dvě bloudící bytosti. Společná minulost, odcizená přítomnost a pro mě, bez něj krutá budoucnost, ale jaká to bude budoucnost bez něj? Vím, že budu muset být bez toho kluka, který je pro mě vším. A nechci tu být stačí jen, aby slyšel tyto slova : "milovala, miluju, budu milovat, je mi líto co se stalo, své city nemohu změnit. Pamatuj si mě vždy veselou a s tebou. Miluji!!"
Zavřela oči a skočila....
