Říkej mi Daddy...

Pochopená 1/2

Nezvyklé se ráno probouzet s kocovinou. Vzpomínala jsem, co vlastně Siréna dělala. Nemohla jsem si vzpomenout. Mozná pro to, že jsem byla opilá, a nebo pro to, že zvládla nademnou převzít úplnou kontrolu. Snažila jsem se na ni mluvit, ale neodpovídala, jen se divně šklebila.
Podívala jsme se na telefon. Skoro jedenáct. Musim vstát.
"Dobré ráno." Ozval se za mnou holčičí hlas. Příšerně jsem se lekla. Pomalu jsem otočila hlavu a s děšením jsem nemohla vydat ani slovo. Slečna, víc než dvacet bych ji nehádala. Dlouhé vlasy, rozcuchané, v puse a v nose piercing, ale nádherné kakaové oči.
"Vypadá to, že si nic nepamatuješ Siréno. Nevadí, připomenu." podasila se na postel, rukou mě pohladila po tváři a věnovala mi polibek. Nemohla jsem se hýbat, byla jsem celá v křeči. V hlavě zase ten smích. Mrcha!
"My... my jsme?" vykoktala jsem ze sebe.
"Nezdálo se mi, že si až tak moc opilá, aby sis tohle nepamatovala."
"Omlouvám se, mám úplně okno. Tvé jméno?"
"Daniela. Mám ti všechno ze včera převyprávět?"
"Ani nevím, jestli to chci vědět." její úsměv mě uklidňoval. Znervozňovalo mě ale to, že je nahá a já oblečená. Asi jsem to potřebovala slyšet.
"Přišla jsi do klubu a hned mi na tebe padlo oko. Sebevědomnějšího člověka jsem za poslední dobu neviděla..." začala jsem se smát. Přerušila jsem jí tím. Nechápala proč se směju. Mávla jsem rukou ať to neřeší a pokračuje.
"První co si šla k baru kde jsem seděla i já.  Pořád ses usmívala na barmanku, nevím jestli se znáte nebo ne, ale povídali jste si docela dlouho. Chtěla jsem si objednat, proto jsem se snažila upoutat její pozornost, ale upoutala jsem tvoji. Chtěla sis povídat, nevadilo mi to, mám ráda společnost, hlavně seš hrozně sympatická.  Mluvili jsme spolu asi tři hodiny. Ani to si nepamatuješ?" kývám hlavou do strany a vyzvu jí ať pokračuje.
"Pořád si mě zvala na pití, říkala jsem si, že potřebuješ společnost, že se ti třeba něco stalo a potřebuješ se vypovídat, ale když jsem v sobě měla asi pátý drink začala si být velmi přítulná. Možná z toho alkoholu, nevím, teď se mi zdáš velmi nejistě. Ale to je jedno. Nabídla si mi spát u tebe a já souhlasila. Tvoje spolubydlící tu nebyla, hledala si jí, ale jak si zjistila, že tu není tak si mě vzala za ruku, odvedla do postele, začala..." "... tady bych tě přerušila!" Skočila jsem jí do řeči.
"Víc vědět nepotřebuju." Byla jsem rudá až kdo ví kde. Je možná lepší, že si nic nepamatuju. Nechci si to ani představovat.
"Možná bude lepší když půjdu, vypadá to, že to bylo opravdu jen vlivem alkoholu a ne tebou." bylo vidět, že je zklamaná. Bylo mi ji líto. Obvykle na pocity nehledím, protože mi vždy něco poví špatně, ale teď jsem vážně chtěla aby zůstala.
"Dáš si něco ke snídani?" Vzala jsem ji za zápěstí když se začala zvedat z postele. Kývla na souhlas s úsměvem, který jsem ji oplatila.
Vstala jsem z postele a šla do kuchyně. Moje spolubydlící není doma, asi je u přítele. Ona jediná a mí doktoři ví o mé poruše osobnosti. Byla pro mě jako sestra, kterou jsem nikdy neměla.
"Co by sis dala?" Křikla jsem na ni přes celý byt.
"Jenom tě prosím, mám bezlepkovou dietu. Takže tě prosím, něco ... chápeš." kývla jsem na souhlas a jelikoš já sama jsem vegetarián a snažím se omezit mouku na minimum, ne protože je to v módě, ale protože mi to nedělal dobře, tak jsme se rozhodla udělat to co ke snídani dělám asi nejvíc a vím, že to chutná všem, komu jsem tuto snídani připravovala.
Trošku bílého jogurtu, banány, semínka, mandlové mléko a všechno to hodit do mixéru, udělá se z toho taková kaše kterou pak dozdobíme čím chceme a na co máme chuť. Já si na to sypu ještě kakao. Ale Daniele jsem nechala volnou ruku.
Povídali jsme si spolu víc jak hodinu. Víc a víc se mi líbilo si s ní povídat. Nechtěla jsem aby odešla.
"Nezlob se na mě, ale docela mě to zajímá. Při pohlednu na mě v posteli ses vyděsila. Vypadalo to, že v posteli moc nenacházíš holky. Byla to krátkodobá slabost, nebo si lesbička?" nevěděla jsem co odpovědět. Klepala se mi kolena, nemohla jsem ze sebe vydat ani slovo, byla jsem hrozně nervózní. Jak si toho všimla hned mě začala uklidňovat. Hladila mě po ruce, vždy od ramene po loket a zpátky, druhou rukou si mi hrála s vlasy. Uklidňovalo to.
"Já vlastně nevím. Nejsem si v tom jistá." Zalhala jsem, byla jsem velmi přesvědčená o své orientaci, ale nemůžu na ní hned vybalit, že moje druhé Alter ego je lesbička. Vyděsila bych jí, tak jako tím děsím všechny.
"Chápu. Je jen škoda, že si nic nepamatuješ, aspoň by si měla jasno." zklopila jsem hlavu a dívala se na své ruce. Třásly se mi prsty, ale nepřestávala jsem se usmívat, už to tak mám nacvičené.
"Siréno, seš v pořádku? Nechci tě nějak stresovat. Pokud budeš chtít, půjdu."
"Ne!" Vykřikla jsem. Svírala jsem jí zápěstí, tak, že jí to určitě muselo bolet. Uvolnila jsem sevření a znovu se začala červenat.
Líbí se ti viď? Je milá, hezká a určitě pochopí naší situaci. Znělo mi v hlavě. Siréna po dlouhé době promluvila. Měla jsem pocit, že bych se jí mohla svěřit, ale bála jsem se. Naposledy když jsem se svěřila tak se mi vysmáli. Padla jsem do depresí, že jsem jiná, že mě nikdy nikdo nepochopí.
"Děje se něco?" Zeptala se Daniela.
"Já... já si jen něco... nad něčím... Promiň, jsem trošku se..." "...nemusíš mi nic říkat, známe se ani ne den, ale pokud budeš chtít, klidně můžeš." její úsměv mě zase uklidňuje. Spadl mi pramínek vlasů přes obliček. Vzala ho mezi dva prsty a strčila mi ho za ucho. Bušilo mi srdce, pod jejím dotekem se mi sevřelo hrdlo. Než jsem se stihla vzpamatovat hleděla mi hluboce do očí a pořád mi palcem přejížděla přes rudou tvář.
"Jsem nemocná."