Oh No, oh Yes |FF M&M (CZ)

11.

Pohled Nory

Vzbudila jsem se v posteli ještě oblečená a s bolestí hlavy a břicha.
Vůbec si nepamatuju co se včera dělo.
"Ahoj Noro"
"Aah" zaskučela jsem bolestí a chytla se za hlavu
"Moc nahlas"
Řekla jsem Martinusovi, odešel a za chvíli se vrátil se sklenicí vody a s práškem.

Když mi bylo líp vstala jsem z postele ale zaskočila mě zaschlá krev na mé noze.
Martinus na ní koukal taky a přišlo mi že víc zaskočeně než já.
"Martinusi? Ehm je mi to trochu blbý ale můžeš mi říct co se včera stalo? Já si vůbec nic nepamatuju"
V očích se mu zaleskl strach a chytl se za hlavu
"Noro, spala si včera s Chrisem?!"
"Co? Ne! Tohle si teda pamatuju!"
"Noro! Já, já nechtěl!"
"Co? Martinusi"
"Kurva!!"
Vykřikl a přitom pěstí praštil do skříňky vedle postele
"Noro ty, říkala jsi že to chceš"
"Že chci co?"
Neodpověděl a znovu se nervózně chytl za hlavu
"Martinusi?! Že chci co?!!"
Zvýšila jsem hlas a doufala že neřekne to co si myslím
"Šukat Noro! Říkala jsi že se mnou chceš šukat!!"
Chvíli jsem zaraženě koukala a do očí se mi hrnuly slzy.
"Jo a ty z tvojí dobrý vůle ses rozhodl mi splnit přání že jo?!!"
"Noro, ty.."
"Jo, já byla zhulená, ožralá a kdo ví co ještě!!"
"Noro, já se strašně omlouvám, já tě o to nechtěl připravit"
"Jo jenže ty prostě neudržíš ptáka v kalhotách Gunnarsene!"
"Noro.."

Seděla jsem na zemi a hlavu měla zabořenou v kolenou a brečela
"Nemluv! A vypadni!"

Odešel a já ze sebe vypustila snad všechny slzy...
Jak mi to mohl udělat když věděl co to pro mě znamená.

Naštěstí už byl poslední den tady v tom zapadákově.
Tak jsem se trochu zpamatovala a šla ze sebe smít ten odporný pocit že byl ve mě, že se mě dotýkal tam kde neměl a vůbec že mě viděl tam kde neměl.

Sbalila jsem si věci a šla dolu už i s taškou
"Už jedem?"
Zeptala jsem se otráveně mámi
"Ještě ne zlato!"
"Už chci jet domů mami!"
"Tobě se tu snad nelíbí"
"Ne a už chci od tuď vypadnout!"
Všimla jsem si rozrušeného Martinuse co sledoval můj rozhovor s mámou z povzdálí, což ve mě vzbudilo ještě větší touhu bejt doma v posteli.. cítit se v bezpečí!

"Tak si tu buďte já jedu busem, čau!"
Nezapomněla jsem za sebou bouchnout dveřmi.

Slyšela jsem jak za mnou někdo běží.
A hned mi bylo jasné kdo
"Neopovažuj se mě dotknout, už nikdy"
Měla jsem výhružně zvedlí prst.

Otočila jsem se a s brekem odešla na zastávku..
Celou cestu jsem měla v uších sluchátka a poslouchala depresivní písničky..to vlastně dělám vždycky...

Konečně, konečně jsem stála v mém pokoji a koukala na mou postel kterou miluju ze všeho nejvíc.

❤️🥰❤️