Anastasia [CZ]

I.

Zasněná ve svých myšlenkách jsem seděla na hodině dějepisu. Jako malou mě bavilo zkoumání historie naší planety, ale čím víc jsem dospívala, tím víc mě to omrzelo. 

,,Stacey, posloucháš mě vůbec?" Luskla prsty před mým obličejem Caroline. Caroline byla jen jedna z přátel, které jsem měla. Známe se již tři roky a vím že se ve všem na ni mohu spolehnout. 

,,Ehm.. Co?" Pootočila jsem na ni hlavu, v duchu jsem si vynadala.

,,Půjčila by jsi mi po škole auto?" Zopakovala svou otázku. Od kohokoliv jiného bych to brala jako využívání mého majetku. Ano správně, mého, jelikož v našem původně rodinném domě bydlím sama.

,,Pojedu s tebou, Henry bude rád za den volna." Souhlasila jsem. Henry je můj osobní řidič, jelikož ještě nejsem plnoletá, tak mi rodiče - kupodivu - platí osobního řidiče. 

Caroline se vesele usmála, což se jí po dlouhé době odrazilo i v očích. Car byla o necelý rok starší, proto už měla řidičák hotový, jenže její rodiče na tom byli finančně pod průměrem, a tak si nemohli dovolit třetí auto. I přestože jsem jim kolikrát nabízela pomoc, pokaždé mě  mile odmítli. 

Přesto měli všechno co jsem neměla já. Byli opravdovou rodinou, milovali  se a naslouchali jeden druhému. I když mě  ubíjel zevnitř, ten plamínek závisti, chodila jsem k nim ráda na večerní posezení u ohně, nebo na kávu. Brali mě jako člena rodiny, jejich vlastní dceru. A já jim za to jsem nesmírně vděčná.