My life-POZASTAVENO-

Day one 2/2

Sahám na kliku dveří a padám na zem . Bezvědomí . Otevírám oči a nade mnou stojí Ela . Uff , oddychuje si . Ptám se : ,, Co se mi stalo??" Nic si nepamatuji . Zvedám se ze země , nejde to . Podává mi ruku a já se o ní zapírám . Jsem slabá . Posadím se tedy na schody v jejím baráku . Ani jedna nechápeme proč se tak stalo . Čas . Musíme jít , vezme mě okolo ramen a já se snažím načerpat energii. Zvoní na první hodinu já sedím v poslední lavici a hledím ven. Učitelka zase stále jen mluví. Ohlédnu se za sebe a spatřím malou holku se stehy na puse . Vykřičím . Všichni se na mě otočí , smějí se mi . Do konce hodiny se utápím v depresích , se slzami v očích . Velká přestávka . Říkám si , konečně . Dojdu na chodbu a spatřím Elu které stékají slzy po bledé tváři . Ptám se : ,, Děje se něco?" bez odpovědi , ptám se po druhé také neúspěšně . Přiběhne za mnou spolužačka z její třídy a povídá : ,,Jen tak se rozbrečela a nikdo neví proč , ty to určitě budeš vědět že ano?"Neodpovídám a pomalým krokem jdu k Ele obejmu ji . Ocitnu se uprostřed poslední hodiny ... Zase?. Úplné okno . Zvoní na konec hodiny kdy učitel zakřičí na celou třídu : ,, HODINU UKONČUJE UČITEL , NÉ ZVONĚNÍ !"všichni se posadí do lavic , učitel dovysvětlí učivo a všichni se hrnou ke dveřím. Otáčím se a vidím tu samou holku, jako kdysi ráno . Chce mi něco říct ,ale nemůže . V tu chvíli si uvědomím že ve třídě jsem už úplně sama a musím jít . Všichni se žení do šatny v tom do mě vrazí cizí kluk. Cítím jak dopadám na zem . Otevírám oči . Podává mi ruku . Vstanu a povídá mi : ,, Omlouvám se " a rychle zmizí . Po cestě domů mě zarazí chuť na cigaretu . Zapaluji si mezitím co kolem mě projde učitelka . Něco na mě zařve , já jí vyfakuji . Hlasy mi říkají odlišné věci . Co mám dělat . Jsem zmatená. Někdo na mne promluví , zjistím že to je Ell ale nedokážu jí porozumět . Jdeme k ní , přemluvila mě . Po náročném dni se budím v její posteli o půl páté odpoledne . Vytahuje mi ze školní tašky prášky . Podává mi je . Hodím je na zem . Proč? Jednu mi vrazí , a já si uvědomuji že budu muset . Přijde do pokoje Kuba , její otravný bratr. Perou se jako vždycky . Když Kubovi nestačí jeho vlastní tělo ,vezme do své malé ručky voňavku a začne jí stříkat po pokoji. Jdu k oknu . Dusím se . Kuba brečí v nervech ve svém pokoji . Po hádce Ely s její mámou na mě promluví ,,Stejně za to můžete vy dvě " a po haldě nadávek se dávám s brekem do pokoje. Nemůžu dýchat . Lapám po dechu . Nejde to ! Jdu do kuchyně a natáčím si vodu do skleničky mezitím co mě Ely máma začne obviňovat s dalších věcí . Napiji se , je mi líp. Seru na ni . Popadám bundu a boty a slyším jen bouchnutí vchodových dveří . Volá mi matka ,,Okamžitě jdi domů "nestačím jí na to něco říct a slyším pípání telefonu. Položila to . S hlavou plnou myšlenek a otázek se vydávám domů. Odemykám dveře a vcházím do obýváku. V kuchyni sedí rodiče a čekají na mě . Mhm co jsem zase provedla ... Po nekonečném rozhovoru se mi hrnou slzy do očí . Cože . Jen to ne . Dopis . Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod. Vysvětlí mi že je to omyl , doktorka to zrušila . Nekonečný štěstí . Oddychám si .  Jsem stále ospalá "ano lehnu si jenom na chvilinku" ...