My life-POZASTAVENO-

Day two 1/2

Chodím lesem , chodím okolo stromů , tma že jdou vidět jen pouliční lampy kousek ode mě .Obrys temného muže. Strach. Zařvu : Do predele!".Někdo do mě bodne nůž , otočím se . Ehh :,, Jak si mohl!!!??!"se škodolibým úsměvem a jeho čistě hnědými oči se na mě podívá . Padám na zem a citím jeho ruce jak jsou na břiše a jedou stále níž a níž ...

,,I did my time. And I want it out. So effusive fade. It doesn't cut. The soul is not vibrant . The reckonig! The sickening!".Budík.Všichni ho nesnáší, jen já jsem asi divná. Budím se s úsměvem na tváři . Konečně sobota . 12:12. Náhoda?Nezabývám se tím a s námahou a rozmazanými oči se stavím na nohy. Cítím zase smutek. Jako když dostanete to co jste si vždy přáli , ale stále vám něco chybí. Jako když dostanete nový mobil, který nikdy nepůjde zapnout . Skoro až nepopsatelný pocit. Je divné když se usmívám ale je mi do breku ? Podpaluji si cigaretu a zhlédnu divný stín ... Něco mě sleduje, po dokouření se se strachem vydávám zpět do pokoje. S mírnou kocovinou po včerejším večeru si beru ibalgin . Mám úplné okno , co se dělo? Hned mi zpříjemní náladu zpráva od mého nápadníka .Jak to popsat že . Popadám koženou bundu a se sluchátkami se vydávám na cestu , v tom za mnou někdo mluví : ,,Hele kámo , koukni na ní , na ní, tak krásná oběť , vidět její oči jak krvácí ...Ouuu" Zastavím se . Si děláte prdel ? Otočím se a nikdo tam není . Asi jsem už blázen. Ten sen mi stále probíhá hlavou . Byla to náhoda nebo varování?No nic , svítí slunce pozitivní energie . Stojím na zastávce , rozzuřená z mých vlasů ...Obrys postavy, tentokrát je to můj nejdokonalejší ....ccože ... hnědooký kluk...V tom mě přepadá pocit úzkosti,mám obavy, to by neudělal...Jde pomalým krokem stále blíž , jsem bezmocná . Jeho objetí mě uklidní . Ocitnu se u nás doma na posteli. Zase? Na notebooku hraje písnička od mé oblíbené kapely . Slipknot . Drží mě za ruku můj milý , když se mu podívám do očí cítím se jako v hororu , ale tentokrát v krváku... Musím zapomenout na špatné sny a konečně si užít realitu. Lehnu si , položím na sebe notebook a dávám znamení ať jde za mnou . Oba zaláskovaný , v objetí ležíme a já zavírám oči a cítím se jak ve snu ehm tedy jako v tom dobrém aby bylo jasno . Koukám na hodiny a je to jako kdyby hodina ztrávená s ním byla minuta . Jako vážně , už půl sedmá?Ach, přemýšlím co budu dělat večer . Nudit se . Jeee to se strašně těším . Když v tom slyším hlasy co mě přesvědčují o tom že sen který se mi zdál se jednou stane skutečností, nevnímám to a užívám si jeho objetí protože je to to nejhezčí na světě co jsem kdy zažila . Minuty plynou a blíží se loučení. Nenávidím loučení nejhorší věc co mě kdy potkala . Málem mě dostala do breku , protože vím že se moc často nevídáme a že se pravděpodobně nějaký čas neuvidíme . Tak smutek překypoval ve štěstí . Sejdeme ze schodů , a já vím že se budu muset uklidnit nedělat hysterku a vzít to v klidu . Nejspíše přijde pozdě , a to jen kvůli mě ...Dobře přiznávám si to . Užiji si posledního objetí a nejhezčí pusy a zavírám dveře . V hlavě se mi bloudí myšlenky ať dobře dojde , ať na sebe dá pozor atd... Venku je pod nulou , celkem ho lituji ...Zasměji se , ne že by mi přišlo vtipné že asi umrzne ale vzpomněla jsem si na zimu kdy mi po pokoji lezla housenka . Divné co? No nic, popadám něco k jídlu a jdu se zachumlat do peřiny .