Krásné ráno, začátek krásného dne. Sníh tančí ve vzduchu a vytváří neprůhlednou clonu mezi mnou a jinými živými bytostmi. A tak mi to přesně vyhovuje.
Mířím do práce, na pár nekonečných hodin, po kterých budu moci zase jít domů. Jako každý krásný den. Štěstí být naživu.
Na chvíli se zastavím a zhluboka se nadechnu. Podívám se nad sebe, do bouřlivých bojů sněhu proti sněhu. Vločky mi dopadají na tvář a do očí, kde ihned začnou štípat. Začínám slzet. Stáhnu si kapuci co nejníže a pokračuji v cestě.
ČTEŠ
Jsem Ta Mrcha
قصص عامةTa, kterou každý ctí za života a opovrhuje po smrti. Bez žádné vlastní hodnoty, snů.
