Jak už jsem říkal, začal jsem se hrabat ve svém starém deníku, abych si připoměl čím vším jsem si musel projít. Pomalu se mi vracely všechny mé vzpomínky na né moc šťastlivé dětství.
Byl jsem v syrotčinci a nepřemýšel na ničím jiným, než jak bych mohl utéct. Nebylo to příliš láskyplné místo, kde by chtěl člověk pobývat. Cítil jsem kolem sebe samou negativní energii, hlavně mě probodávaly pohledy všech ostatních když jsem prošel kolem. Věděl jsem, že musím pryč.
Večer, když se všude zhaslo a ostatní se uložili ke spánku, řekl jsem si teď nebo nikdy. Pomalu s lehkým střípotem jsem otevřel okno. Pocítil jsem studený a vlhký vánek, který my jakoby dával na jevo: Stůj! Stál jsem před otevřeným oknem a váhal. Pak najednou uslyším zvuk připomínající kroky. Zvuk se stále blížil a já neměl čas na rozmyšlenou. Zbrkle jsem popadl tašku s těmi nejdůležitějšími věcmi a vylezl z okna. Měli jsme pokoj v 1. patře, což mi zrovna přišlo v hod. Pevně jsem se uchytil okapu slézal po něm s taškou na zádech dolů. Zrovna pršelo a moje nohy mi po okapu sklouzávaly. Naštěstí jsem seskočil a utíkal co nejdál od syrotčince.
Byla temná chladnější noc a já cítil, jak mi studené kapky deště tečou za krk. Neměl jsem, kam jít, tak jsem pokládal nohu přes nohu a kráčel bůh ví kam. Věděl jsem, že tady ve městě nemůžu zůstat, protože jsem nechtěl riskovat vrácení do syrotčince.
Došel jsem až k lesu za městečkem, kde byl krmelec. Zposledních sil jsem se na něj vyškrábal a padl do slámy vysílením.
ČTEŠ
Zvíře
Teen FictionMalý kluk který, ještě moc nemluví, vypráví díky svému deníku jaký měl zpackaný a velmi zajímavý život
