Ráno jsem se probudil a chvíli mi trvalo než jsem se rozkoukal a zjistil, kde jsem. Jak jsem tam tak ležel přemýšlel jsem co bude dál? Kam půjdu? Vždyť mám ještě celý život před sebou a už nemám kde být. Prakticky jsem bezdomovec už v dětském věku.
,, Hej, co to tam děláš? Vylez ven!"vytrhl mě z mých myšlenek mužský hlas. Radši jsem se nehýbal, protože vážně nechcete v mé situaci hned první den být odhalení a vrácení do sirotčince. ,, Říkám vylez!"zkusil to ješte jednou, ale rázněji. Cítil jsem jak se mi tozklepala kolena. A jako kdyby to viděl, najednou úplně změnil:,, Neboj se nic se ti nestane pokud to půjde po dobrém. "
Řekl jsem si že nemám na vybranou a vylezl jsem.
Podíval jsem se mu do obličeje a viděl poměrně zaražený výraz hajného.
,, Ehm... Kolik ti je ?" Zamumlal.
,,Osm?"řekl jsem nechápavým tónem proč se mě na to ptá.
Pak následovala série otázek, jako co tady dělám atd...
,,Tak pojď odvedu tě k rodině."řekl.
,,No ono to má háček..."
S údivem se na mě podíval, ale myslím, že tušil co řeknu.
,,Žádnou nemám. Nechtěli mě, tak mě dali do sirotčince...Ale prosím já nechci zpátky."
Hajný se zamyslel a potom pokračoval:,, Ale nechat tě tady nemůžu."
Už jsem čekal co bude následovat. Vzal jsem tašku a se sklopenou hlavou došel až k němu.
,, Hele, vím že bych to neměl udělat, ale..."odmlčel se:,, Nechceš bydlet se mnou?"
ČTEŠ
Zvíře
Teen FictionMalý kluk který, ještě moc nemluví, vypráví díky svému deníku jaký měl zpackaný a velmi zajímavý život
