Texter. [1D]

55.

Lauren's PoV:

Nemám sebemenší pojem o čase. Co beze slova odešel Liam, který ještě před jeho odchodem zatáhl žaluzie tak, že je v pokoji naprostá tma už uběhla nějaká doba.

Z mých očí se spustili malé pramínky slz, které stékaly po mých tvářích.

Po krátké době která se zdála nemocná se ozval zámek od dveří. Rychle jsem začala předstírat spánek.

,, Vím že nespíš."

Ozval se hluboký chraplavý hlas od dveří přes které se dostávalo do pokoje světlo.

,,Prosím nech mě jít, nechci tu být... Bojím se tě."

Začala jsem vzlykat. Nechci tu být, není důvod tu být.

,,Když budeš hodná holka, bát se mě nemusíš. Ale možná teď by jsi se mě bát měla. Víš, lidi který miluješ a oni milujou tebe se nenahlašuje na policii. A už vůbec ne když si chtějí nechávat to co je jejich jen a jen pro sebe."

Každým slovem se svým obličejem přibližoval k mému, až naše rty byli jen pár milimetrů od sebe. Díval se mi hluboko do očí a pomalu začínal drtit mou čelist ve své dlani.

,,Myslím že svého rozhodnutí budeš velmi, ale opravdu velmi litovat."

TADÁÁ, opět kapitolka odemne 💜 konečně se Lauren a Harry sešli v jednom pokoji, a upřímně mi je teď Lauren celkem líto, nechtěla bych být na jejím místě 😅 jinak bych vám chtěla moc poděkovat za 4k+ přečtení, fakt jsem si nemyslela že by tato knížka mohla mít tolik přečtení, jste úžasní 💕 Doufám že se kapitola líbí a budu ráda za hvězdičky a nějaké komentáře 💕
~Styless_paynoo