POTOMEK Počátek

kapitola 3. Znamení

Ignis se probudila potom, co nedaleko do polí prásknul blesk. Jejich město bylo něco na způsob Westernovského městečka, které sídlilo uprostřed ničeho. Z jedné strany pole, z druhé strany lesy. Stromy se ohýbaly pod proudem větru co do nich silou vrážel až lámal některé slabé větve které padaly na lesní cesty. Některé lampy se pod náporem větru zlomily a město rychle přišlo o půlku osvětlení ve městě.

Ignis se probudila. Usínala na boku, a probudila se na zádech s prázdným pohledem do stropu. Dlouze vydechla a zavřela oči.
Připadalo jí, že slyšela babičku jak s ní mluví a varuje ji před něčím.
Před čím ji ale varovala...?

To neví.

Pomalu se posadila na posteli a protáhla si ztuhlé svalstvo. Její klouby párkrát zakřupaly jak se protahovala a koukla na kožený batoh od babičky. Říkala že ty dopisy, jsou v tom batohu. Vstala a vyšla přes pokoj k němu a vzala ho do rukou a znovu si ho v tom šeru prohlížela, jakoby věděla kde který záhyb a šev je. Kovové zlaté okraje se kradmo třpytily v záblescích venku kde stále hustě pršelo.

Vyšla ke stolu a rozsvítila si lampičku a smetla věci ze stolu co jí překážely a položila si batoh na stůl a znovu rozevřela víko a zašátrala uvnitř batohu.
Chvíli jen slepě hmatala, tenhle batoh nebyl obyčejný, byl kouzelný a měl bezedný prostor. Takže Ignis musela natahovat celou paži aby něco nahmatala. Nakonec je přeci nahmátla. Pět obálek. Vytáhla ruku a držela je v malinkém svazku. Všech pět dopisů. Na vrchu tkvěl červen, po něm modrý, žlutý, zelený a poslední byl černý. Ignis všechny zkoumala přemýšlivým pohledem.

Co bylo v těch dopisech ?

Proč je má předat ona ?

Proč zrovna jim ? Nebyli náhodou dávno mrtví ?

Od babičky věděla že to jsou čtyři zakladatele Bradavic. Podle nich se vytvořili koleje. Ale nechápala to. Nevěděla co si o tom myslet. Hlavně nechápala proč ona... Proč zrovna ona.

A pak tu byl ten černý dopis... Jak že se jmenoval ? Severus Snape ?.... Bylo to sice zvláštní jméno, ale jí se zvláštní jména líbila. Hlavně tohle jméno... Chabě si musela odvodit že to musel být hodně vážený muž. Nebo hodně statečný... Dlouhou chvíli koukala na černou obálku. Snažila si podle jména vybavit jak by dotyčný mohl vypadat...

Zavřela oči a zkusila to.

Černé letmo vlnité dlouhé vlasy, obličej s ostrými rysy letmo křivejším nosem,, černé oči... Přemýšlela jestli by mu neslušelo i nějaký knír nebo fousy, ale to po chvíli zamítla.
Co se jeho postavy týče, by byl dlouhý, víc hubenější, atletické postavy. Oděný jen v černém dlouhé... Vestě, černé kalhoty, vysoké boty na malém podpatku, a pod vestou by měl... Bílou.... Možná černou košili s černými nátepníky na předloktí a celé by to halil pod černý dlouhý plášť.

Možná takhle vypadal ?

To nemohla posoudit. Moment... Ve snu jeho jméno bylo na náhrobním kameni. Že by byl po smrti ?

Ignis málokdy byla skeptická, ale jak dokáže osvobodit někoho kdo je už po smrti ? Nebo by s ní byl jeho duch ?
Opřela se do židle a přemýšlela.

A jaké nebezpečí ?
Vždyť ji nic nehrozilo. Byla doma, tady je v bezpečí.

Ale babičce věřila. Nikdy by ji nelhala ani po vlastní smrti ne. Tím si byla jistá...
Avšak mohla jen pouze uvažovat jestli se něco stalo, stane, nebo bude dít... Přeci byl to jen sen... Ale co když sny mluví pravdu ?... Párkrát se stalo že ji někdy nějaký sen varoval o něčem... Třeba jednou se jí zdálo že ji jeden pes pokouše při cestě do školy. Následující den opravdu, když šla do školy ráno, ji opravdu nějaký cizí pes pokousal do nohy...
Nebo příhoda, kdy se jí zdálo, že jejich učitelka onemocní a její třída bude mít volno... A ono se tak stalo. Jejich třídní učitelka, kterou měly na Matematiku, Zeměpis, a Výtvarnou výchovu, Ignis nikdy nešlo do hlavy, proč učitelka co učila předměty s čísly, učila zrovna Výtvarku, ale opravdu onemocněla a jejich třída měla volno, protože nedokázali včas najít někoho kdo by ji zastoupil.