poslední dopis

plavba

Vypluli jsme, konečně jsem se opět cítil živý. Procházel jsem se na lodi, s kufříkem chemikálií a zpráv při sobě. Zabočil jsem za roh a strnul jsem hrůzou. Nad ohlodanou mrtvolou se tam hrbil infikovany. Okamžitě jsem vytáhl pistoli a střelil jsem ho přímo do srdce, ale ta zrůda se jen otočila a vystartovala na mě. Střílel jsem a trefoval jsem jednu ránu za druhou, až třetí rána přinutila si tu bestií padnout. Na lodi se pohybovala skupina infikovaných. Kifrodíza se vyvinula na tolik že hostitelovy teď dává i odolnost

Běžel jsem na můstek a našel jsem ho opuštěný, na zemi se jen válelo trochu látky a kaluže krve. Zabarikádoval jsem veškeré. Vstupy na můstek a vzal jsem si zásobník schované pod stoly. Přešel jsem ke kormidlu a loď jsem Otočil směrem ke Grónsku, mají tam být ledovce, musím tuhlectu loď potopit. Snad mi to vyjde. A to nás přivádí k napsání tohoto dopisu.

Svět to musí zastavit. Tenhle dopis vložím do kufříku, ten připoutám k nafukovacímu člunu a pošlu po moři. Prosim, jestli to čtěte, doneste ten kufr vědcům! Jste naše poslední naděje. Věřte mi že nechcete vidět ty zrůdy. Jejich vyhublá bílá těla se lepí na sklo můstku, očí snad nemrkají. Žádám vás ještě jednou vytvořte protilátku. Já už více udělat nemohu, já se jen obětuju. Hodně štěstí.