Spřízněné duše

Nový Začátek

..."Zkusím to, no co, tak když někdo napíše, odepíšu... Co se může stát... Maximálně si zajdeme na kafe. Nový rok si žádá nový začátek" myslela si Molly jednoho lednového podvečera roku 2009, když seděla u počítače s otevřenou stránkou, která hlásala, že je možnost seznámení. Na této webové stránce ji před rokem vytvořila profil kamarádka Ann, která se už nemohla dívat na to, jak Molly bojuje s trápením z minulého vztahu. Říkala si kdysi, že přece nelze pro jednoho muže zavrhnout zbytek této poloviny populace.
"No teda... Ahoj, jmenuji se Luis, je mi 35 let a rád bych se s tebou seznámil" čte Molly nahlas zprávu a pořád dokola sleduje těch devět čísel telefonu na závěr zprávy a dočte "pokud budeš chtít, zavolej, budu moc rád".
Mnohokrát za ten rok četla podobné zprávy, jenže když si s dotyčnými muži dala schůzku, vyklubali se z nich jen zvědavci, kteří se chtěli ujistit o svém egu. Což o to, Molly byla pohledná, štíhlá a atraktivní žena, které život psal 33 let, jenže nehledala jen uspokojení, nýbrž partnera na dlouhý vztah a i lepšího tátu pro svou malou pětiletou Katrin a devítiletého George. Měla jasno v tom, jak má její budoucí partner a táta vypadat a hlavně jaký charakter by měl mít.
Vzhledem k tomu, že dlouho na těchto stránkách nebyla - to víte, máma s dvěma dětmi, do toho práce, domácnost... A zklamání, bolest v srdci - rozhodla se osmělit " zítra zkusím zavolat a uvidím, co že za muže se touží se mnou seznámit".
Zavřela počítač, šla do dětského pokojíku zkontrolovat děti a cestou zpátky do lůžka a poté i v lůžku přemýšlela.
Přemýšlela nad životem, osudem, děním...
Budík zvoní jak splašený... "Bože, to už je ráno? Vždyť jsem před chvílí usnula" nevyspalá Molly se souká z lůžka, nepřipravená vzbudit děti... Zase ten stejný kolotoč... Nejdřív kafe, pak pomoci Katrin s hygienou - George je naštěstí samostatný - obléct se, dohlédnout na Katrin (opět jako každé ráno diskutuje proč si nemůže obléct kalhoty a že ona chce sukýnku i když je sychravo.... Bože, moje nervy), George už si mezitím chystá svačinku. Vzdává boj s dcerou, na to fakt dneska ráno nemá náladu... Doplazí se zpět do koupelny, kde na obličeji vykouzlí jakýs takýs obraz atraktivní ženy a balí věci do školy a školky.
Je čtvrt na osm a dole pod okny troubí kamarádka, co její syn chodí na stejnou školu, co George. Synovi poslední pusu a George odchází za kamarádkou, která je odváží do školy. Katrin odvést do školky a hurá do pracovního procesu...
Práci měla doma... Home Office ji vyhovoval vzhledem k tomu, že měla děti. Byla vděčná za tuto práci, moc jí bavila i když občas pracovala celý den. Naštěstí blízko bydlela její máma, která ji hodně pomáhala.
"Čau já jsem Molly... Ahoj, tady Molly.. NE Dobrý den, měla jsem od vás zprávu... To je ujetý" přemýšlela Molly nahlas jak zahájí dnešní hovor s Luisem, místo aby se věnovala práci.
Najednou firemní telefon.. Šéfka. "Molly, prosím tě, co tam děláš nebo spíš neděláš?" slyšela po zvednutí hovoru (šéfka byla super ženská se srdíčkem na pravém místě) "Ruth prosím tě, včera jsem měla zprávu.." v rychlosti jí řekla o Luisovi a Ruth ji chápavě "Dobře kočko, ale teď se prosím soustřeď na klienty, ti tě teď potřebují".
"Ok, hromští chlapi, akorát pak člověk má problémy, o které nestojí". Po zbytek směny byla Molly v pohodě a když klikla naposledy na počítači, opět se jí vkradla myšlenka na dnešní volání s Luisem. Cestou do školky přemýšlela... Zvedne mi to? Co když bude mít špatnou náladu a bouchne mi s telefonem? Možná nechce dlouhý vztah, co když chce jen sex?
"Mamiiii" malá Katrinka se vrhá Molly kolem krku a stěžuje si, že už nechce pinkat ve školce. V ten moment všechny myšlenkové pochody jsou pryč a Molly se soustředila jen na trpělivé každodenní vysvětlování proč její dcera musí být do pozdních odpoledních hodin ve školce, i přesto, že máma je doma. Jakmile došla s dcerou domů, troubí kamarádka a to znamená, že i starší dítko už je doma.
Rychle s Georgem udělala úkoly, popovidala si s dětmi jaký měly dneska den a co je čeká zítra... Opět pak stejný kolotoč - nákup, chvíli s dětmi venku, pak vyprat, popřípadě vyžehlit než si děti pohrají, pak večeře, hygiena a spát.
"Je půl osmé večer, no nevím, jestli není už pozdě volat? Pošle mě někam... Jak se mám pak seznámit když mi práce a děti zaberou celý den?" se slzami v očích držela mobil a odhodlávala se vytočit číslo od Luise.
"Tak nádech, výdech, zvládneš to, už si toho zvládla hodně, tak přece tě nerozhodí jeden telefonát s mužem" rozzlobeně dí Ann poté, co Molly místo Luisovo číslo vytočila její. "OK, pak ti dám vědět". "S tím se počítá, kotě" řekla Ann něžně a zavěsila.
Ještě zašla zkontrolovat děti, zda spí a když se vrátila do obývacího pokoje, měla už na displeji telefonní číslo od Luise... Zmáčkla OK a telefon vytáčí.
"Zvoní" řekla tiše a srdce jí bilo jak kdyby před chvílí doběhla maraton.
"Prosím?" ozvalo se na druhé straně.
"Dobrý večer..nebo ahoj? Tady Molly, měla jsem od vás zprávu" no tak takhle zrovna jsem to vykoktat nechtěla. "Ano, dobrý večer nebo spíš ahoj, já jsem Luise a když tak zavěs a já ti zavolám zpátky, aby si neprovolávala peníze" řekl rychle a Molly souhlasně "dobře" a zavěsila.
Než stačila mít černé myšlenky, že už beztak nezavolá, telefon začal vyzvánět.
"Promiň, že to chvilku trvalo, ale musel jsem jít ven, abych nerušil tetu se strejdou. Bydlím totiž přechodně u nich, abych nemusel sdílet dům se svou bývalou ženou".
"Aha, dobře, to nevadí, chápu to" nezmohla se Molly na nic jiného.
"Molly, můžu se na něco zeptat?"
"Ano, ptej se".
"Chtěla by si ještě mít děti"? ptal se Luis opatrně a zároveň nedočkavě.
Molly byla trochu zaskočená, přece jen toho muže ještě ani neviděla, ani netuší, jestli pracuje, jaký je povahou a charakterem a už se jí ptá na děti. Ale velmi rychle se rozhodla, že bude upřímná stejně jako v každé životní situaci a odpověděla "ano".
Najednou jakoby Luis pookřál, uvolnil se a rozhovor se rozjel jak vlak po odjezdu z nádraží. Povídali si o všem... Kolik jim je let, jestli mají děti, jak velké, kde pracují a co je baví. Rozhovor se protáhl na dvě hodiny, oba zjistili, že si mají co říct a když se loučili, tak s tím, že si zase další den večer zavolají.
Žádná vyznání lásky, žádné komplimenty a to Molly překvapilo. Protože každý hovor či zprávy od předešlých mužů byly plny těchto vyznání a komplimentů.
Ten večer usnula jako miminko po uspokojení potřeb, bylo jí dobře na duši, ale zároveň tomu nepřikládala velkou váhu... Vždyť to byl teprve jeden telefonát.