Blue and Green

Pondělí ❤

Je 6:00 a mně zvoní budík, super pondělí proč tenhle den vůbec existuje.No stejně budu muset vstát už mám hlad včera jsem nevečeřela.
Hm...ještě pět minut
Skyler vztávej! Je 6:20!
Sakra! No nevadí pořád mám hodně času. Takže ustrojit,vyčistit zuby nasnídat,dát si do tažky nějaké ty učebnice a už jen počkat na tetu až pro nás přijede.Proč říkám pro nás? No protože mám ještě sestru, je to hrozná nepořádnice a introvert.Vlastně spolu ani moc nemluvíme nevím proč.
Tak se aspoň podívám na ytb nebo na instagram když už mám všechno hotovo.
Ello pojď už teta čeká!
Jo už jdu!
Přijeli jsme ke škole jen tak tak. Kamarádů má tak akorát a lidi o mně nic moc nevědí a tak se mi to líbí.
Ahoj Nikol.(Jedna z mých kamarádek)Ahoj Skyler,co máme ted za hodinu? Já mam němčinu a ty ruštinu.
Prosím jen to ne! My dneska píšem a já nic neumím!
V klidu to nějak zvládneš.
Doufám že máš pravdu.
~po vyučování~
Nikol?
Hm?
Jdeš na oběd?
Jo asi jo.
...
Fůj co to je za sra*ku?
Fajn tak asi půjdem.
Ok.
Mimochodem co ta holka z busu?
Nwm...

Jdu na zastávku když v tom tam vidím tu holku. Sakra ta je tak hezká.Hned jak mě uviděla tak se usmála, zakryla oči té své kamarádce a něco jí pošeptala. Já tak moc nenávidim když si předemnou někdo šeptá, mám potom pocit že mě pomlouvají. Najednou se tam začali bavit o barvě očí a hrozně moc se mi chtěli podívat do očí.Oni hádají mojí barvu očí? Aha tak tohle jí asi šeptala. Omg co když se jí líbím?
Chvíli jsem tam stála a snažila se dělat jakobych o ničem nevěděla.Když jsem nasedla do autobusu byla jsem jako v tranzu.Po chvilce jsem se ale vzchopila a narovnala se, když v tom jsem uviděla jak nastupuje do autobusu a jelikož jsem se jí stále nepodívala do očí aby uhadla barvu tak jsem se rozhodla že to udělám teď.
Podívala jsem se jí do očí a ona se vítězoslavně usmála a posadila se na třetí sedadlo vedle své kamarádky.
Jsem tak šťastná že jsem si pomalu ani nedokázala otevřít batoh a vytáhnou sluchátka. Celou cestu jsem jen čekala až vystoupí a já se jí budu moct podívat do očí. Miluju její oči jsou modré jako moře, miluju její humor, její úsměv, její vlasy. Zkrátka úplně všechno. Jen škoda že chodí do jiné třídy a vlastně se vůbec nevídáme.
Opřela jsem se o okno když v tom jsem si všimla že se na mě dívá, hned jak zaregistrovala že já taky tak ucukla. Vlastně si ani nejsem jistá jestli vím jak se jmenuje. Škoda že nechodím na ruštinu to bych jí mohla vidět dvakrákrát týdně+jízda autobusem. A je to tady, její zastávka. Upravím si vlasy a koukám z okna. Vystoupí podívá se mi do očí a přitom se usmívá. Tak z tohoto se momentálně stala moje droga. Její oči a úsměv. Zítra se nějak nenápadně zeptam Nikol jestli neví jak se jmenuje.
~doma~
Tak fajn beru zpět to co jsem řekla ráno...pondělí může být i skvělý den. Nikdy bych nevěřila že to řeknu ale je to tak.