Prolog

42 3 1
                                    

Obě dívky seděly u kulatého stolu madam Maxim. Netvářili se ani trochu provinile, ačkoli by měly, alespoň podle paní řiditelky. Byla to vysoká dáma. V jejím vystupování byl jistý půvab a charakter.

Seděla rovně s nohami přes sebe, zatímco sestry Dusangtraitre ty byli ukázkovým příkladem špatnosti. Nebyli zrovna dvakrát vzorné. Ono taky jejich příjmení tedy rod, z kterého pocházeli, už o lecčem vypovídal. Pocházeli z Francie, kde jejich rod vzniknul, tam také od malička bydleli. Překlad z francouzštiny jména rodu, znamenal: „Krvezrádci". Do tečky a do písmene to k nim sedělo. Nelpěli na čisté krvi, ačkoli jim v žilách kolovala.

„Jste vyloučeny, dámy. Nestrpíme jakékoliv další vaše vylomeniny. Navíc neustálé kouzlení na chodbách a souboje, jsou jasným porušením školního řádu." Řekla s ledovým klidem madam Maxim.

„Ale paní řiditelko, to oni šikanovali mou sestru. My přece za nic nemůžeme!" Hněvala se na ní Anne, jedna ze sester. Měla dlouhé kudrnaté vlasy, barvy vesmíru.

„Jistě vy jste úplně nevinné. Od nového roku nastoupíte na škole čar a kouzel v Bradavicích. Nezajímají mě vaše výmluvy a házení vašich chyb na ostatní."

„Nemá smysl se s ní bavit, Anne." Řekla Alex a bylo ji úplně jedno, že ji řiditelka slyší. Alex byla metamoformág, takže měla neustále jinou barvu vlasů. Nejraději však měla mikádo a tmavě modrý odstín vlasů.

„Máš pravdu, ona zřejmě nechce slyšet pravdu a jen nadržuje těm oblíbeným." Odpověděla Anne.

„A ven!" Zakřičela madam Maxim a rázem byli obě pryč.

FriendzoneKde žijí příběhy. Začni objevovat