Friendzone

Část první- kapitola 2

Když se dívkám před očima vyskytl výhled na panorama hradu, oněměli úžasem. Slýchávali o něm historky, viděli na obrázcích nebo fotkách, ale ve skutečnosti, to bylo jako by vás objal pravý domov. Chlapci se jejich udiveným výrazům museli zasmát.

„Do jakého nastupujete ročníku?" Zeptal se James, když vystoupili z kočáru.

„Obě do šestého, stejně jako vy, poberti." Zasmála se Alex. Všichni se na ni udiveně podívali.

„Jak to víš, Alex?" Zeptal se James a při vyslovení svého jména sebou cukla. Neměla ho příliš v lásce, protože ji připomínalo zlé vzpomínky.

„Už nikdy mě neoslovuj Alex! Nikdy, Jamesi Pottere!" Seřvala ho a při jejím rozčílení jí zčervenali vlasy. Sirius s Anne se Jamesovi smáli, protože takové rozčílení od tiché Alex nečekal. „A vím to, protože je Remus Primus. Něco málo o Bradavicích víme, ačkoli v Krásnohůlkách to bylo jiné." Řekla už se svým ledovým klidem a modrými vlasy.

„Do jaké koleji by si chtěla?" Zeptal se Sirius Anne, ale odpovědi se už nedočkal, jelikož dívky zavolala profesorka Minerva McGonagalová. Obě museli jít s prvňáky do Velké síně, kde měli být zařazeny. Všichni studenti se na ně dívaly, někteří (tím myslím kluky) obdivně hvízdali, za což si vysloužili káravý pohled profesorky.

„Alex Dusangtraitre" Přečetla profesorka McGonagalová. Alex se nervózně ošila. Dívka si sedla na dřevěnou stoličku a na hlavu ji byl dán hnědý starý klobouk. Najednou klobouk promluvil, takže se Alex lekla a málem spadla ze stoličky, načež se všichni začali smát včetně ní samotné.

„Máš dobré srdce, ale chceš se mstít. Umíš být podlá, zákeřná. Nesmíš ale zapomenout, kým si bývala! Ať je to tedy Zmijozel!" Zajásal klobouk a s ním i zmijozelský stůl začal tleskat. Anne se na Alex povzbudivě usmála. Ona však do Zmijozelu nechtěla. Věděla, že tam nepatří a měla obavy, že Alex ztratí.

„Nemusíš se bát. Tvá sestra bude navždy tvou sestrou." Promluvil hlas v její hlavě.

„A co když se kvůli kolejím odcizíme?"

„To se vám dvěma rozhodně nestane, nemusíš se obávat. Vzhledem k vaší nepěkné minulosti k sobě máte obrovské pouto. Jedna pro druhou byste i zemřela."

„Ano, ale jsme zvyklé být spolu stále. Prosím, pošly mě do Zmijozelu."

„Ty sama víš, že se do této koleje nehodíš. Budeš muset svou sestru podržet, nebude to mít jednoduché, a ani ty to nebudeš mít o nic snazší. Pokud se ale jedna na druhou spolehnete, zvládnete to jako vždy."

„Už nechci žádné překážky, bylo jich dost."

„Musíte to zvládnout, nemáte na vybranou. Ať je to tedy Nebelvír!" Zakřičel moudrý klobouk a od nebelvírského stolu se ozval velký potlesk. Alex a Anne se na sebe sklesle podívali. Dopadlo to přesně tak, jak nechtěli.

Anne byla ve výhodě, jelikož k nebelvírským patřili i Poberti. Zatímco Alex, se cítila trochu ztracená. Mezi Zmijozelskými neznala nikoho. Musela vypadat opravdu žalostně, protože se mezi studenty s hadem ve znaku našel jeden, kterému se nešťastné dívky zželelo. Chlapec s černými vlasy, až nápadně moc podobný Siriusovi Blackovi, se na ni pobaveně zašklebil.

„Ahoj, já jsem Regulus Arcturus Black. Ty musíš být Alex Dusangtraitre. Těší mě, o vašem rodě jsem už slyšel. Je vážně pravda, že jste všichni krvezrádci, a ty si i přesto ve Zmijozelu?" Regulus si přisedl k Alex a ihned na ni vychrlil několik otázek.

„Taky mě těší. Ty si bratr Sirius Blacka, co?" Regulusnepřívětivě přikývl.