Damoonight [ 윤 민 ]✔

30.🌙

Jimin

Vypl jsem si mobil a otočil hlavu na bok ke spícímu Jinovi.
Jak může sakra někdo takhle hlasitě chrápat?! Nechápu...ani nevím jestli to chci chápat.
Opatrně ze sebe odkryju peřinu a položím chodidla na chladnou podlahu s dřevěným motivem která pokrývá celý tento pokoj.
V tichosti jsem došel ke dveřím které jsem následně otevřel a rychle proklouznul na chodbu.

„Hyung! Konečně! To bylo fakt k nevydržení! Kdyby jsi tam-"
„Pššššš!!" Sykne modrovlasý zakrývajíc mi ústa svou dlaní.
„Prosimtě, neřvi. Všichni ostatní spí jestli ti to ještě nedošlo."
Upřímně, ten jeho tichý hlas je tak roztomilý že jsem se neubránil úsměvu. To ale on nemůže vidět když mi pusu překrývá dlaní.
„Teď tě pustím. Ale když už budeš potichu, jasný?"
Na jeho požadavek přikývnu.
Sundal pomalu ruku z mých úst a svěsil ji podél těla.

Hned jsem si stoupl na špičky a políbil ho na špičku nosu.
Prostě jsem to v tuhle chvíli potřeboval, nějak jsem cítil že to musím udělat. A vůbec to není tím, že jeho tvář je ta nejroztomilejší věc kterou jsem kdy viděl.
„No tak to ne, tohle můžu jen já." Zašeptá proti mým rtům, dívaje se mi hluboko do tmavých očí. Ve skutečnosti je mám dost světle hnědé, až takové karamelové...jenomže v téhle tmě toho nejde zrovna moc vidět.

„Co můžeš jen ty?" Přiblížím se k němu natolik blízko, že naše rty od sebe dělí pouhý centimetr.
„Já můžu všechno Jimine."
Špitne skoro neslyšně, jakoby byl snad nervózní.
„Jeden jediný příklad Yoongi. Jeden příklad toho, kterou z věcí které můžeš udělat, by jsi udělal teď tady, v tuhle chvíli."
Aniž bych to v tuhle chvíli nejmíň čekal, naklonil hlavu k mému krku a polapil mezi rty kůži. Začal jí nemilosrdně sát a kousat.
To si snad ze mě dělá...
„~Achh..mm.." Syknu spíše bolesti než slasti a silně k sobě stisknu víčka.

Nakonec mi celý krk i klíční kosti posype letmými polibky a zvedne ke mě pohled.
„Chtěl jsi příklad zlato."
Hodím po něm poker face a uraženě si založím ruce na hrudi.
„Hlavně se zas neuraz ty pabo." Zasměje Yoongi tiše a vtáhne si mě do objetí.
„Víš ale že bych ti to měl oplatit já? Ty cucfleky...nemysli si že jsem na to zapoměl." Zahuhlám mu do ramene ale on se jen pobaveně uchechtne. „Jestli se z mého sevření dokážeš vysvobodit."

„Hej! Psssst!"
Oba dva s sebou škubnem a ohlédneme se za sebe do dlouhé chodby.
U bílých dveří stojí Tae ve svém rozkošném pyžamu a rozespale si mne očka.
„Nechcete dneska spát u nás? Já měl zlý sen, pokoušel jsem se vzbudit Kooka ale s ním to ani nehlo."
Podívám se na Yoongiho. Ten se zas podívá na mě a pokrčím rameny.
„Budeme u nich spát? Jak chceš Jimi."
Přikývnu.
„Tak fajn Tae!" Sykne modrovlasý a dojdeme k němu.

Tae nám otevře dveře od pokoje a my pomalu vstoupíme dovnitř.
„Lehněte si na gauč. Nebo na zem, pod postel, kam chcete. Hlavně tu prosím zůstaňte. Aspoň dokud neusnu."
Poprosí nás Taehyung kterého chytnu za zápěstí. „Nemám ležet s tebou? Já bych počkal dokud neusneš. Kookie tě nemá jak utěšovat když spí."
Už se rozespalý chlapec nadechoval k odpovědi, ale do řeči mu skočil Yoongi.
„Hele, já myslím že to zvládne. Zvládneš to viď? No dobré, tak my si jdeme lehnout na pohovku." Vychrlil jako smyslů zbavený a odtáhl mě.

Já se mu ale vysmykl a běžel spátky k Taemu.
„Neposlouchej ho. Budeš spát semnou."
Přikývne a rozejde se semnou k tomu gauči na kterém sedí zamračený hyung.
„Yoongi? Mohl by jsis lehnout ke Kookiemu? My s Taem tady budeme spát. Takže papa." Nasadím úsměv načež modrovlasý vstane a dojde ke mě.
Uvězní mi bradu mezi prsty a vpluje mi hluboko do očí.
„To si s tebou ještě vyřídím Jimine." S posledním slovem mě obejde.
Vítězoslavně se pro sebe usměju. Je tak roztomilý když žárlí.