Hate or Love? ✔️

Prolog

Život není procházka růžovou zahradou. To jsem se za ty léta, co jsem na světě naučila a pochopila. Když jsem byla malá, měla jsem všechno, co jsem potřebovala – mámu, tátu a jejich lásku. Starali se o mě jako o princeznu. Taky jsem byla jejich jediný dítě, proto jsem dostala všechno, co ostatní ne. Zkrátka moje dětství byla jedna velká pohádka, dokud osud nepřinesl bolest.

Když mi bylo 13 let, moje máma onemocněla. Stále jsem věřila, že je naděje, aby se uzdravila a znovu se mnou běhala po zahradě jako vždycky. To se ale nestalo. V mým dospívajícím věku mi máma zemřela, odešla pryč z tohoto světa a já zůstala sama, sama se svým tátou.

Táta pracuje jako právník, vždycky domů přinesl několik peněz, za který mi společně s mámou kupovaly dárky. Od doby, co se stala ta tragédie se všechno ale změnilo. Víc práce, dárky pořád stejný, ale to, co mi chybělo, byla láska. Výchova ze strany mého táty nebyla stejná jako z té od mámy. Neměla jsem mu to za zlý, i já jsem tohle období nesla špatně. Ale místo toho, abychom byli rodina, drželi za jeden provoz, se naše pouto rozpadlo. Táta pracoval, jak se dalo a já byla sama, odstrčená. Přestal o mě mít skutečný zájem a utápěl se v žalu, který léčil prací, a to až dodnes.

Nevím, jestli za to může jen výchova, nebo i společnost, ale stal se ze mě člověk, který využívá tátových peněz, jsem drzá, možná namyšlená, ale nějakým způsobem svá. Ten, kdo mě ale opravdu zná ví, že dokážu být hodná a milovat, jen si to dotyčný musí zasloužit.

Myslela jsem si, že tátu nezajímám, jenže jednoho dne přišel s něčím, co jsem ze začátku brala jako vtip a nějakou zradu. Jeho práce je svým způsobem občas nebezpečná, a tak najal člověka, který mě měl hlídat, a co mi měl chodit za prdelí pomalu na každým rohu. Nesouhlasila jsem s tím, ale to ho nezajímalo.

A tak jsme se potkali, poznala jsem člověka, co mi otevřel oči. Našel ve mně někoho, kým jsem opravdu ve skutečnosti byla. Ale nebylo to jednoduchý, zprvu jsem ho vážně nenáviděla, protože se choval arogantně a nezajímalo ho, jak se cítím. Jenže postupem času jsem si na něj zvykla až jsem bez něj nemohla být. A on přesto, jak jsem se k němu chovala, to se mnou nevzdal.

Zažili jsme toho spolu tolik – vášeň, ale i bolest. Nic bych však nevrátila zpátky. Protože to, co cítím, když jsem s ním, nedokážu slovy popsat.

*******

Vítám vás u mého nového příběhu. Rozhodla jsem se psát úplně něco jiného, než doposud. Doufám, že vás to teda zaujalo a první část přidám brzy :)