V rytmu bušícího srdce

Nový začátek.

Ahoj, jmenuji se Morgan Smithová a povím vám svůj příběh...

25.7.2013.
Sobota
Dnes je nádherný slunný den, a já se svojí matkou projíždím neznámími malými městečky, které jsem doposud nikdy nepoznala. Také jsme jeli přes známá města jako je například Wichita v Kancasu...
Jedeme už přes 10hodin, jsem unavená a cesta mě nebaví, ale tuším že ta cesta bude stát za to.

S matkou jsme celou cestu nepromluvili ani slovo.
Mám pocit že jsme se obě dvě báli něco říct, bylo to vzájemné.
Jen jsme obě dvě hleděli na krajiny či městečka, přes která jsme jeli.
Pak jsem ale únavou usla.

Najednou ucítím prutký zabrždění.
Probudila jsem se šokem.
Oddechla jsem si, jen jsme zastavili a matka okamžitě vystoupila z auta a šla za nějakým pánem co stál před autem.
Když jsem se rozkoukala ze spánku, rozhlédla jsem se z okénka, které jsem měla do půlky otevřené.
Viděla jsem hřiště na kterém si hráli děti, jenže když jsem se chtěla podívat dále, zahlédla jsem kluka, kluka který houpal na houpačce pravděpodobně svého mladšího bratra a oba dva se smáli. Bylo mu tak 17, stejně jako mě.
Ale ten úsměv mě doslova ohromil, jeho oči byly zelené jako smaragd a vlasy měl hnědé jako Ebenové dřevo.
Nemohla jsem od něho odtrhnout oči, když v té chvíli přišla máma a zaťukala mi na okénko "mladá slečno, pojď za mnou, něco ti ukážu". Rozepla jsem si pás, otevřela dveře a vystoupila z auta, ale pořád jsem na něho hleděla.
Musela jsem jít a jen jsem si přála abych ho ještě někdy potkala.
Došla jsem do dveřích, kde byla kancelář, koukala jsem na zeď, na které byly neobvyklé lebky, předpokládám že patřili nějakému medvědovi, pak jsem se podívala směrem dolů a matka seděla u stolu a vybízela mě ať si sednu.
Po chvíli co jsme čekali, přišel muž v hnědém obleku s pruhovanou kravatou, měl hnědý cowboyský klobouk, který ladil s oblekem.
S matkou jsme se postavili a pánovi jsme podali pravou ruku na přivítání.
Představil se nám jako Mike Brown, Ředitel firmy s názvem "live for you"
Tato firma se specializovala na pronájmy či koupení domů.
Pán byl sympatický a ochotný, nebyl s ním žádný problém.
Po hodině a půl jsme se už zvedali ze židlí a odcházeli s tím, že máme prozatím pronajmutý baráček na drive street. Prý to tam vlastní starší pár Rounthových.
Zase jsme nasedli do našeho auta a jeli 5mil od firmy. Když jsme dorazili do ulice, už jsme jen hledali baráček s číslem 654. Kupodivu byla to dlouhá ulice, člověk by se v ní s trochou nevědomosti i Stratil. "Ha tady to je„ matka s úsměvem řekla, já se jen pousmála, aby se neřeklo.
Zaparkovali jsme a vyšli z auta, čelem jsme hleděli na barák.
Byl vážně krásný a tedy spíše jednoduše krásný, pouze neomlácené cihly od zhora dolů, musí se nechat že paní Rounthová měla nádhernou sice malou, ale pořád nádhernou zahrádku a také květiny měla v okénkách.
Máma šla k vrátkům a zazvonila, já se nadechla a vyšla za ní.
Po chvíli vyšla malá stařenka s modrými volnými šaty, které měli límeček a okolo pasu měla zástěru.
Když se na nás podívala usmála se, se slovy"Jsem vás tak rychle nečekala, pojďte dál, akorát zadelavam na těsto, budou palačinky„ a otevřela nám dvířka.
Vešli jsme do vnitř, vzuli jsme si boty v předsíni a rovnou malou chodbou jsme vešli do kuchyně kde seděl stařík v kostkované košili a četl si dnešní noviny. Zahlídl nás"Dobré ráno děvčata, posaďte se.„
Poděkovali jsme a posadili jsme se, měli nádhernou kuchyň s velikou americkou ledničkou.
Paní nám po chvíli na stůl předložila talíře s palačinkami.
Nemohla jsem uvěřit jak jsou dobré.
Poté nás provedla domem a já si zabrala pokoj v prvním patře.
Když jsme si šli pro věci do auta, uviděla jsem něco co mi vykouzlilo úsměv na tváři...